Nebojíte se měřit síly se zdravými sportovci, to je obdivuhodné, přesto se zeptám, co vás k tomu vede?

Myslím, že každý, kdo chce v životě něco dokázat, to pochopí. Jde o to, hledat vždy nové výzvy, vyšší cíle. Od prvních startů na amatérských závodech v Čechách jsem se postupně dostal až mezi nejlepší profesionály na světě. Baví mě to. Je to skvělá reklama pro sport hendikepovaných i pro mě osobně. Startovat po boku vítězů etap Tour de France či vedle mistrů světa je pro mě splnění sportovních snů. Nikdy samozřejmě nemohu vyhrávat velké profesionální závody, ale účast v nich je úžasný pocit. Podařilo se mi tak prolomit bariéru a absolutně popřít svůj hendikep.

Kde berete vůli a motivaci se zlepšovat?

Chci vyhrávat, chci si zasloužit pozornost diváků. V neustále se vyvíjejícím sportu se člověk nikdy nesmí zastavit. Moje minulá vítězství jsou příjemná, ale na příštích závodech už nic neznamenají.

Jak to snáší ti zdraví cyklisti, když je porazí hendikepovaný sportovec?

Myslím, že je to netrápí. Čím je závodník lepší a ve své kariéře už něco dokázal, tím bere můj start daleko lépe a spíš mi fandí. Každý z nich ví, kolik energie stojí dostat se na určitou úroveň. Ti méně úspěšní, kteří třeba závodění nevěnují tolik, kolik by měli, porážku někdy snášejí daleko hůř, ale to není můj problém. Prostě se jen snažím podat maximální výkon.

Jak moc vás omezuje Váš hendikep v osobním životě?

Díky tomu, že jsem o nohu přišel už v jedenácti letech, dnes v pětatřiceti ten hendikep už skoro nevnímám. Samozřejmě, občas mám s nohou zdravotní problémy, a to pak si člověk uvědomí, že nemůže dělat úplně všechno, co by chtěl. Můžu hrát tenis, chodit po horách, jezdit na motorce, řídit auto bez jakýchkoliv úprav. Úraz mě v životě spíše obohatil. Naučil mě sebekázni, cílevědomosti a vůli. Věděl jsem, že cokoli budu v životě chtít, budu si to muset vybojovat.

Jaké máte sportovní cíle do budoucna?

Rád bych se zúčastnil paralympijských her v Londýně 2012 a důstojně se tam rozloučil se závodní kariérou. Do té doby chci být vidět na co největším počtu závodů jak u nás, tak po celém světě. Co se týče životních cílů, chtěl bych po skončení sportovní kariery veřejnosti vrátit to, co mi svojí podporou při sportu dala, chtěl bych se dál věnovat spoustě charitativních projektů. Také bych chtěl nějak vynahradit manželce těch deset let, které mi pomáhala.

Stal jste se jednou z tváří pivovaru Ježek, co vás k tomu vedlo?

Asi jako každý Čech mám pivo rád a mám k němu kladný vztah. Hodně závodů jezdím v zahraničí, snažím se tam reprezentovat nejen svým sportovním výkonem, ale i propagovat české produkty. Logické spojení mého jména a tradiční značky piva pak dalo vzniknout dlouholeté spolupráci. Jihlavským Ježkem jsem tak mohl oslavit zlaté medaile z her v Aténách 2004, několik titulů mistra světa i loňské zlaté medaile z Pekingu.

V loni jste se zúčastnil Dne ježka v Jihlavě, chystáte se na něj i letos, s jakým programem?

Na Den Ježka se určitě chystám a těším se na dobrou atmosféru i spoustu příjemných lidí. V Jihlavě mám hodně fanoušků, a tak se těším i na osobní kontakt s nimi. Připravena bude spousta soutěží, kterých se chci zúčastnit. Budu soutěžit třeba v pití piva na čas, v čemž určitě nebudu nejlepší (smích). Den Ježka bude určitě fajn událost, už se těším.