Dnes je tu na 160 lůžek v 41 chatkách. Každá má svoje sociální zázemí se sprchovým koutem a příslušenstvím, kuchyňku vybavenou ledničkou.

Co si vybavíte ze začátků?
V chatkách, nebo spíš v budlinkách byly patrové kovové postele, jako byly spíš na vojně. Ve společných umývárnách byla plechová koryta. Nebylo nic, všechno se dělalo na koleně, a podle toho kemp vypadal.

Potom ale přišel zlom…
Ten přišel až po revoluci. Stavěly se nové chaty a kapacita kempu kvapem letěla dolů na úkor kvality.

Jak moc?
Za starých časů se do kempu vešlo 240 lůžek a nepočítaně míst na podlahách či verandách. Lidé nebyli tehdy vybíraví. Dnes tu máme 160 lůžek v chatkách na velmi dobré úrovni.

Ještě nedávno si u vás podávali ruce Holanďané..
Moc se toho změnilo. Před pár lety tu kempovaly desítky jejich karavanů. Dnes máme velký pokles lidí z ciziny.

Jak často jezdí cizinci?
Zůstanou na jednu dvě noci. Vždycky chtějí vidět Telč a hrad Roštejn. Nás berou jako tranzit a jedou dál.

Jak jste na tom s volnými místy?
Všechno máme plně obsazené až do konce sezony. Měli jsme tu školu v přírodě, děti z Jedličkova ústavu v Praze. Snažíme se udělat co nejvíc pro postižené děti.

Je něco, co skončilo a čeho litujete?
Jezdívali k nám lidé z továren odevšud, třeba z třebíčské Boroviny. Lidi přišli o práci, jsou bez peněz a dovolená je přestala zajímat. To je smutné.

To tedy je…
Nebo máme tu svoje stálé zákazníky, co jezdili do chatek a teď jezdí pod stan. Nemají asi peníze a nechtějí přijít o dobré koupání a o krásnou přírodu.

Jsou ale veselejší zážitky…
Asi 65 procent klientů jsou naši štamgasti. Jezdí sem dost lidí už dvacet let rok co rok, máme tu dokonce i stálé hosty, co u nás strávili dovolenou třicet let.

Co řeknete na závěr?
Lidé se sem stahují za klidem a pohodou, a tak to bude pořád.