Když mají děti z jednotřídky v Cejli hodinu tělocviku, v létě vyrážejí do přírody. V zimě se obléknou a zamíří do několik set metrů vzdáleného společenského centra v bývalé škole, kde se dělí o jednu místnost se šachisty.

„S tělocvikem to máme zařízeno tak, že když mají šachisté trénink, vynesou žíněnky jako jediné vybavení tělocvičny a nanosí si tam stoly. Až skončí, stoly vynosí ven, aby měly děti kde cvičit,“ upřesnila včera reportérovi Deníku starostka Dana Poláčková.

V Cejli o 447 trvale žijících lidech chodí do čtyř tříd jednotřídky základní školy celkem devět dětí.

Ve svojí alternativní tělocvičně mají jako cvičební nářadí pouze žíněnky.

Mít tak tělocvičnu, to by bylo terno

Podle Františky Křišťálové, maminky devítiletého Jakuba, jenž chodí v místní škole do třetí třídy, by tělocvičnu uvítali i dospělí.

„Nikdy tu žádná tělocvična nebyla, chybí i lidem v obci. Dala by se tam dělat spousta věcí. Třeba by tam mohly chodit cvičit ženy, pořádaly by se besídky, karnevaly a samé dobré věci,“ připustila Františka Křišťálová.

Samospráva počítá s výstavbou tělocvičny.

„Zatím musíme vyjít s tím, co máme, což je docela malá nevyhovující místnost v našem kulturním zařízení. Kromě žíněnek tam není nic. Je to dlouhodobé provizorium. Chystáme ale zrušení uhelné kotelny a změnu systému vytápění tepelným čerpadlem a právě prostor kotelny by se dal přestavět na tělocvičnu,“ připustila starostka Dana Poláčková.

„Naše děti neviděly, jak vypadá třeba švédská bedna. Až ji uvidí, budou koukat. Ale na vesnici mají dost zdravého pohybu a paní učitelka je skvělá. Snaží se pro děti dělat všechno možné, aby měly dost pohybu. Tak ji tady vnímají všichni a jsme moc rádi, že tu je,“ připomněla Františka Křišťálová.

„Byl byl to luxus, seběhnout pár metrů do tělocvičny. Takhle musíme děti v zimě obléct, ujít pár set metrů a pak zase zpátky. Ale teď máme naši tělocvičnu trochu zrenovovanou a chodíme plavat a těšíme se, až budeme mít svoji tělocvičnu,“ přiblížila ředitelka školy, školky a také současně učitelka Marie Štroufová.