Jak jen může, vyráží ze své základny Okrouhlice na Havlíčkobrodsku kamkoli, kde se sjíždějí válečné veterány.

Poslední zážitek ze setkání veteránů si třiačtyřicetiletýletý otec dvou synů odvezl z Polné.

V minulých dnech tam členové Veterán klubu Úsobí a milovníci vojenské historie srazem renovovaných historických motocyklů a automobilů včetně malého děla připomněli veřejnosti 65. výročí ukončení druhé světové války.

„Už asi sedm roků jezdím po všech setkáních válečných aut a motorek po Vysočině i po celé republice v uniformě ruského vojáka, jako motospojka nebo případně záchranář. Stroje jsou původní, místo má vždycky vztah k nějaké historické události, kolem jsou lidé, kteří rozumí motorům a vyznají se v historii. To všechno mi přináší veliké uspokojení. Vyčistím si krásně hlavu od všech problémů,“ přiblížil na setkání v Polné René Kotěra.

Je jedním ze 120 členů Veterán klubu Úsobí. Motocykly jej chytily už jako dospívajícího chlapce. „Začínal jsem jezdit na pionýru a od té doby jsou motorky moje srdeční záležitost. Pionýra jsem honil po mezích, tuhle zálibu mám po tátovi, který jezdil motokross. I moji dva synové se zajímají o motorky.

Mladšímu je šestnáct a staršímu 22 let. Ten mladší má terénní motorku a starší se mnou jezdí na akce. Oba mi pomáhají v dílně s renovováním motorek podle svých časových možností,“ připomněl svoje následovníky Kotěra. Už teď se těší do Jihlavy na Dny Ježka, kdy v pivovaru veterán klub předvede to nejlepší ze své sbírky.

Jeho sen je mít válečný motocykl BMW v poutním provedení, jaké Wehrmacht používal v Severní Africe. „Takový bavorák je pro mě nedosažitelný. Přitom v klubu máme už dva. Zaplatil bych za něj od 350 tisíc do půl milionu. Kdybych měl peníze, dal bych je bez váhání, protože takový stroj, to je veliká krása,“ lehce se zasnil podnikatel.

„Jak vidím někde nějakou zajímavou starou motorku, hned jsem u ní nebo se ptám, co to je, odkud a tak,“ pokračuje v povídání. Motorky jsou nejspíš jeho osud. „Když dáte nějakou starou mašinu dobře dohromady, přál bych vám ten pocit,“ naznačil René Kotěra a vrátil se pyšně ke svému motocyklu.