VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na rozebrání televizoru je norma: 17 za směnu

Veselíčko -Chráněná dílna ve Veselíčku na Žďársku zaměstnává patnáct lidí v částečném invalidním důchodu.

14.9.2010
SDÍLEJ:

Například staré monitory, zmiňované televizory či rádia z Vysočiny často končí v chráněné dílně ve Veselíčku na Žďársku. Ta zaměstnává patnáct lidí v částečném invalidním důchodu, kteří elektroodpad rozebírají na součástky, jež je možná dále využít.Foto: Eva Křivánková

Snad každý už někdy slyšel o recyklaci odpadů. Mnoho lidí doma třídí plasty, sklo a papír, ti svědomitější i nápojové kartony a kovy.

Starý televizor je pro domácnost také odpad a jako nefunkční vysloužilec obvykle končí naložená v kufru auta směřujícího ke sběrnému dvoru. Ten je ale pouze přestupní stanicí. I elektronická zařízení totiž čeká recyklace, a proto je nutné je rozebrat. Například staré monitory, zmiňované televizory či rádia z Vysočiny pak často končí v chráněné dílně ve Veselíčku na Žďársku.

Firma ODAS tam dává práci patnáctce zaměstnanců – různého věku a pohlaví, většinou z okolních vesnic a Nového Města na Moravě, kterým denně prochází pod rukama stovky kusů vyřazené elektroniky.

Přímo se statutem „chráněná“ tato demontážní dílna před jedenácti lety vznikala. Funguje tak dvakrát: Jednak získává suroviny z odpadu, v druhé řadě dává náplň a zaměstnání lidem, kteří by ho jinak hledali těžko. „Zaměstnáváme lidi s částečným invalidním důchodem,“ prozrazuje při prohlídce dílny tamní mistr Václav Strejček.

Zdravotní neduhy, kterými zaměstnanci trpí, zahrnují například problémy se zády či se srdcem. „Sháněl jsem práci dlouho, bylo to obtížné,“ říká jeden ze zaměstnanců, jméno si nepřál uvádět. Jeho postavení na trhu práce komplikovaly všemožné zdravotní problémy.

Osmihodinovou pracovní dobu zahajují zaměstnanci v půl sedmé. Dostanou přiděleny například televizory na kilogramy a postupně je rozebírají. Každý má své pracovní místo a každý má představu, kolik přístrojů by za den měl rozebrat. I zde totiž platí normy – na televizory je to sedmnáct kusů za směnu.

Pokrok je znát i v rozebírání

„Tolik kusů je základ – co má nad sedmnáct, za to dostane k platu deset korun za každý televizor,“ vysvětluje Strejček. „Někdo třeba rozebere dvacet, dvacet dva – záleží na přístroji, některý je malý, v některém je dílů moc,“ dodává. Denně jich tak rozdělají kolem dvou set.

Pracovní postupy v dílně se za jedenáct let změnily. „Kdysi si každý vzal celý televizor a roztřídil jej, dnes už to tak nejde, rozebíráme víc elektroniky. V jedné dílně jsou chlapi, kteří ho připraví – vyhodí obrazovku, vyndají vnitřek z bedny. Takto předpřipravený televizor jde do druhé dílny, kde v rozebírání pokračují,“ sumarizuje postup Strejček.

„Je fakt, že když jsme tady začínali, tak jsme přístroje rozmontovávali do šroubečku – šroubky zvlášť, matičky zvlášť. V té době se plánovalo, že by se to dalo prodávat dál. Například dřevěné kryty si od nás braly školy. Děti z nich potom dělaly ptačí budky. Jenže televizorů bylo stále víc, a nemělo smysl tolik budek vyrábět. V té době se rozdělaly čtyři přístroje za den. Všechno se muselo rozšroubovat, nepoužívalo se kladivo. Pak se zavedl zpětný odběr a už bychom to tou starou metodou nestíhali,“ vysvětluje mistr.

Každý vysloužilec z domácnosti čeká na svůj osud složený na „hromadě“ u pracovního ponku. Vedle sebe tam odpočívají staré ruské pamětnice i jejich o desítky let mladší kolegyně. Dva zaměstnanci je váží a identifikují podle kódu, který každý kus získává již ve sběrném dvoře.

Na ponku pak zařízení čeká na první pohled drastické rozebrání, ve kterém sehraje svoji roli kladivo. Obrazovka a kryt se vytřídí do kontejnerů a vnitřek si bere na starost některý z deseti zaměstnanců z vedlejší místnosti.

Tam za svým pracovním místem sedí lidé, kteří rozebírají vnitřek na součástky – měď, hliník, všechny materiály se rozdělí do beden.

Pod rukama Mariana – v dílně pracuje přes rok a mistr Sedláček o něm mluví jako o nejrychlejším zaměstnanci, je vnitřek malého novějšího televizoru demontován zhruba za pět minut. „Pozor ale, se starým ruským přístrojem má člověk co dělat i přes hodinu,“ upozorňuje zručný zaměstnanec ukazuje na veliký televizor s dřevěným krytem.

Takové historické „kousky“ tamní nevítají s nadšením. Nejenže jsou náročné na rozebírání a oni musí plnit normu, ale navíc jsou těžké. „Váží asi sedmdesát kilogramů,“ dodává na vysvětlenou Václav Strejček.

Celý televizor končí rozebraný v jednotlivých nádobách na různé materiály. „Ty se dále zužitkují - například měď, ta se prodá, železo jde do kovoštoru, prodáváme i některé kvalitnější plasty. Asi devadesát procent materiálu z rozebraného přístroje se dále spotřebuje,“ vysvětluje Strejček a ukazuje vytříděné součástky.

Zbylých nevyužitelných deset procent končí v přistaveném kontejneru u budovy a vyváží se na skládku. Zbytkové jsou například bužírky, kterými byly obalené měděné dráty. O dráty je naopak zájem a patří k častým materiálům v televizorech. Využijí se i dřevěné bedýnky starších televizí, namelou se a zatopí se jimi.

Jistotu, že bude se surovinami vhodně naloženo, si společnost jistí. „Firmy, které materiál odkupují, musí podepsat smlouvu, ve které se zavazují, že ho ekologicky zpracují,“ upozorňuje Strejček.

Jako nepsané pravidlo platí, že čím novější televizor, tím méně toho pod jeho krytem zaměstnanci objeví. Obvykle je v něm jeden tištěný spoj, nejtěžší a největší je obrazovka. S novými typy LCD a plazmových televizorů ale zatím v dílně příliš zkušeností nemají. Mezi klasický sortiment se jim doposud zamíchalo pouze několik exemplářů.

„Měli jsme tady asi dva a na zkoušku jsme je rozebrali. Tam už je technologie opravdu o něčem jiném a bude nutné i jiné zpracování,“ říká mistr.

Na nedostatek práce si zaměstnanci dílny nemohou stěžovat. Díky zpětnému odběru elektroodpadu množství materiálu k rozebrání nabylo. Mistr Václav Strejček při exkurzi po dílně vyřizoval hned dvě dodávky elektroniky k demontáži. A jedno nákladní auto další odpad kolem poledne přivezlo. Po obědě proto zaměstnanci místo rozebírání televizorů vykládali.

Autor: Redakce

14.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Mladý spolujezdec nehodu nepřežil. Řidič před jízdou pil

Takto vypadá prostředí jihlavské porodnice.
3

Tomáš se stal tisícím novorozencem v jihlavské porodnici

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Dobronín si otevřel střelnici a Bedřichovu dal doma sedm branek!

Vysočina – Dvanácté kolo fotbalových I. A tříd nabídlo jednoznačné derby, výhry Telče a Třeště. Černíč s Kostelcem na svých hřištích všechny body odevzdaly.

Dostal smyk a s autem skončil na trati

Salavice – Devatenáctiletý řidič o uplynulém víkendu nezvládl řízení a s autem skončil ve struze. Havarované auto částečně zasahovalo do kolejiště, proto musel být zastaven provoz na trati.

V Lukách slavnostně otevřou nové sportoviště

Luka nad Jihlavou – Nová pumtracková dráha, která minulý měsíc vyrostla u cyklostezky nedaleko Luk nad Jihlavou, se konečně dočká svého slavnostního otevření. Součástí něj budou ukázkové jízdy na koloběžkách a skateboardech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT