Nebylo to překvapení. A to ani pro jeho příznivce, ani pro soupeře z opačné strany politického spektra. Asi nejopatrnější byl před zveřejněním výsledků letošních senátních voleb na Jihlavsku on sám. Přestože byl Miloš Vystrčil v politice prakticky od počátku devadesátých let, uvědomoval si, že mohou letošní volby do Senátu dopadnout nakonec všelijak. Výsledky voleb ale potvrdily, že na Jihlavsku není Vystrčilovo jméno bezvýznamné.

Jste první týden senátorem. Jak si na novou roli zvykáte?

Já nevím, jak si lze na takovou roli zvykat, zatím jsem to nijak nepocítil. Mám za sebou jednu návštěvu Prahy, teprve čas ukáže, jak tato moje nová role změní můj život.

Užíval jste si to alespoň v těch prvních hodinách a dnech po zvolení?

To je pravda. Užíval jsem si to a užívám si to, mám radost. Je to ovšem radost spojená s únavou a možná i vyčerpáním, protože kampaň byla relativně dlouhá a náročná. Příjemný pocit se mísí s přípravami na novou pozici, s přípravami na práci. Čeká mě přeuspořádat celý život, příjemné pocity jsou spojeny se začátkem nové práce.

Pociťujete už nějaké změny ve svém okolí po zvolení senátorem?

Co mě mile překvapilo, je, že když jsem šel teď po těch volbách Jihlavou nebo Telčí, tak mi lidé blahopřáli, což mě tedy velmi potěšilo. Žádné jiné změny jsem nezaznamenal.

Gratuloval vám i poražený finalista voleb Vratislav Výborný?

Ano, gratuloval. Hned v sobotu, když byl známý výsledek voleb. A rovněž bezprostředně po zveřejnění výsledků jsem obdržel gratulace od všech soupeřů, kteří se do druhého kola nedostali a vyjádřili mi veřejnou podporu pro toto kolo, tedy od Zdeňky Drlíkové, Jana Kasala a Vladislava Nechvátala. A pak mi ještě gratuloval Pavel Šlechtický.

Máte k vašemu zvolení i nějaké reakce ze strany krajského hejtmanství, kde jste byl osm let významnou osobností?

Ano. Hned v pondělí jsem byl pozván na setkání rady kraje s poslanci a senátory, což je pravidelné setkání, které rada kraje dělá. A byť jsem ještě neměl složený senátorský slib, tak mě tam představitelé rady kraje jako senátora pozvali. Chyběl hejtman kraje Jiří Běhounek, který byl zrovna někde na pracovní cestě, všichni ostatní mi pogratulovali. Vypadá to, že spolupráce bude fungovat standardně, normálně.

Z osmi nově zvolených senátorů za ODS jste zaznamenal nejvýraznější vítězství. Co jste říkal na tuto okolnost?

Co bych mohl říkat. Jsem samozřejmě spokojený. A byť to zní jako fráze, cítím současně velikou zodpovědnost. V tomto kraji, kde jsou lidé zaměřeni spíš levicově, je to velký úspěch, ale současně velký závazek. Tak to vnímám, jsem rád, že se mi to povedlo. Nebo spíš nám se to povedlo, neboť sám bych to nikdy nedokázal.

Nekalila vám radost z volebního vítězství skutečnost, že Senát po těchto pro vás tak vydařených volbách ovládla ČSSD?

To, že bude mít teď sociální demokracie v Senátu většinu, mě netěší. Je to rozhodnutí voličů, je potřeba se s tím vypořádat. Zejména je ale potřeba nastavit tam takové vztahy, aby se skutečně jednalo o věci a ne o ideologie. To bude veliký úkol pro nás pro všechny, protože ta majoritní strana má vždycky tendenci ostatní válcovat bez ohledu na to, zda je návrh, řešení konkrétního problému dobré nebo špatné. Byť složení Senátu s převahou ČSSD způsobuje komplikace, tak na druhé straně, v některých případech, pokud by se ti senátoři chovali rozumně a odpovědně, mohlo by to paradoxně znamenat i to, že se odstraní v návrzích zákonů, v předlohách více závad, než by se odstranilo, kdyby tam pravice měla jednoznačnou většinu.

Může být tedy fakt, že teď nebude politická scéna jednobarevná, v něčem přínosem?

Skutečně se může stát, že ta konstruktivní opozice v Senátu, která by velmi důsledně kontrovala všechny zákony a nutila vládu pracovat odpovědně a kvalitně, tak ta vícebarevná politická scéna přínosem může být. Teď bude hodně záležet na vlastním chování senátorů za ČSSD, jestli to bude mít pro Senát nějaké plusy.

Přestože jste členem ODS prakticky od jejího vzniku, často vyjadřujete názory odlišné od hlavního stranického proudu a nejste pouze jakousi převodovou pákou hlasů ze stranického centra. Jak jste toho docílil?

Vystudoval jsem matematiku a fyziku a když jsem ještě učil na gymnáziu v Telči, tak jsem nikdy neměl problém s tím, když se objevil student a měl řešení příkladů lepší, než jaké jsem našel já. Myslím si, že není důvod, abych se tak nechoval já jako člen ODS. Pokud si myslím, že názor, který mám já, je lepší nebo správnější, než ten který je mi ze shora jakoby přeposílán, tak to řeknu. Potom zpravidla následuje nějaká diskuse, ve které se třeba může ukázat, že nemám pravdu, že jsem neznal všechny podrobnosti či okolnosti tématu, k němuž jsem se vyjádřil, tak pak na svém názoru za každou cenu netrvám. Nemyslím si, že na tomto principu budu muset do budoucna něco měnit.

Co vlastně víte o budově, prostředí, kde Senát sídlí? O svém novém pracovišti, kde budete dalších šest let působit?

Párkrát jsem tam byl, a to na návštěvě za bývalým senátorem Václavem Jehličkou. Jezdíval jsem tam i za současnou ústavní soudkyní Dagmar Lastoveckou, bývalou senátorkou a bývalou primátorkou Brna. To je úžasná žena, která mě toho strašně moc naučila. Jezdívám tam dneska i za Vítězslavem Jonášem, současným senátorem za Třebíčsko. Takže trošku vím, jak Senát funguje, ale většinu věcí se budu muset naučit. Máme za sebou první setkání, teď je potřeba naučit se v Senátu pracovat, naučit se využívat všechny možnosti, které tam pro práci senátora jsou.

Vezmete si s sebou do Prahy nějakého svého asistenta z Vysočiny, někoho na koho se budete moci spolehnout?

Tohle nemám úplně rozmyšlené. Spíše si představuji, že bych chtěl mít tým spolupracovníků. Moje představa je taková, že bych se domluvil s více lidmi, o kterých si myslím, že rozumí různým oblastem. To znamená, že nepředpokládám, že bych měl jednoho asistenta, který pro mě bude zajišťovat všechno. Na druhé straně budu potřebovat někoho, kdo bude zpracovávat administrativu, trošku hlídat diář a zajišťovat další věci, jako je třeba chod kanceláře. Takže okruh mých spolupracovníků bude mix jakoby poradců a nějakého administrátora. Do jaké míry budu potřebovat někoho v Praze, teď neumím ještě odhadnout.

V Senátu vystřídáte Václava Jehličku, jehož jméno už zaznělo. Budete k němu chodit pro rady?

Když si budu myslet, že by mi mohla jeho rada pomoci, tak se zeptám. Známe se s Václavem Jehličkou dlouho, radíme se už řadu let, nemáme problém si zavolat, sejít se. Podobně se ovšem budu radit i s dalšími zkušenými politiky. Na druhé straně vím, že když se člověk pustí do nějaké práce, tak na chození pro rady najednou nemá čas.

Už dříve jste ohlásil, že se chcete v Senátu věnovat regionálnímu rozvoji a regionální politice, školství a bezpečnosti. Jakým směrem chcete vývoj těchto oblastí vašeho zájmu směřovat?

Já jsem ještě na žádném výboru v Senátu neseděl, tak teď neumím odpovědět. Musím počkat, až uvidím, co ta vlastní jednání přinášejí, jaký mají význam. Nemyslím si ale, že by se moje práce v tomto ohledu omezila pouze na sezení ve výborech. Předpokládám, že senátor může komunikovat přímo s ministerstvem. Zejména v oblasti regionálního rozvoje mě bude zajímat, co příslušné ministerstvo plánuje, jakou má strategii.

Vždycky jste zmiňoval svůj pozitivní vztah k Vysočině, byl jste patriot. Co pro obvod, který budete v Senátu zastupovat, uděláte jako první?

Předpokládám, že až se v Senátu trochu aklimatizuji, tak bych velmi rád navštívil alespoň města v tomto mém senátním obvodu. Chci se více zajímat o problémy těchto měst, jejich starostů, zastupitelstev. A pokud to bude možné, pokusit se upravit legislativní překážky, případně nevyřízená rozhodnutí některého ministerstva. A komunikovat chci i s mikroregiony, neboť do těch patří i menší obce.

V Senátu bylo a zůstává za Vysočinu šest osobností, a sice společně s vámi Milan Štěch, Jaromír Strnad, Petr Pithart, Dagmar Zvěřinová a Vítězslav Jonáš. Budete z toho titulu, že zastupujete stejný kraj, spolupracovat nějak výrazněji, těsněji?

V případě Vítězslava Jonáše budeme spolupracovat určitě. Známe se dlouho, máme některé hodně podobné názory, například na rozpočtové určení daní. A předpokládám, že společnou řeč najdeme i s dalšími senátory, pokud se to bude týkat zájmů Vysočiny a třeba i zájmů krajského města.

Jste letos už druhým mužem, který vstupuje do vysoké parlamentní politiky z jihlavské vysoké školy polytechnické. Znamená to, že se tato škola stává líhní politiků?

Já nevím. Myslím si, že to je spíše náhoda. Vysoká škola polytechnická Jihlava je jediná veřejná vysoká škola na Vysočině a já osobně považuji za jeden z mých úkolů dosáhnout toho, aby byla vnímána jako plnohodnotná vysoká škola, protože kraj, který nemá funkční vysokou školu je velice ochuzen.

Vy sám zůstanete alespoň na částečný úvazek jako vysokoškolský učitel na této škole?

Já bych rád na této vysoké škole přednášel předmět, který se nazývá regionální politika a rozvoj, což přímo souvisí s tím, čím bych se chtěl zabývat v Senátu. To spojení s akademickou půdou mi připadá vhodné a snad i prospěšné.

Z vůle voličů máte sem na Vysočinu a do Telče ještě další vazby, neboť jste zastupitelem kraje a teď nově znovu zastupitelem Telče. Necháte si tyto dva mandáty, nebo se některého z nich vzdáte?

Já jsem v rámci krajského zastupitelstva předsedou výboru regionálního rozvoje, tedy výboru, který se zabývá rozvojem kraje, investováním do jeho rozvoje, čerpáním peněz na jeho rozvoj. To jsou věci, které mě baví. Rád bych pochopitelně v tomto výboru a tedy i v krajském zastupitelstvu zůstal. Zastupitelem Telče taky zůstanu. Byl jsem na čtrnáctém místě kandidátky, a pokud mě z tohoto místa, prakticky nevolitelného, občané přesto zvolili, tak si nedovedu představit, že bych jednou za tři měsíce nenašel čas, abych se jednání zastupitelstva, neboť v takovýchto intervalech zastupitelstvo jedná, nezúčastnil. Telč je pořád městem, kde mám trvalé bydliště, a pokud jsem tam důvěru dostal, tak ji nechci zklamat.