Teploty, které mají za pár dní spadnout až k patnácti stupňům pod nulou, nutí silničáře rychle připravit všechny dostupné prostředky.

Černou můrou jsou pro muže v oranžových kombinézách vandalové, kteří vytrhávají při silnicích zatlučené dřevěné tyče, které při sněhové kalamitě v terminologii silničářů „trasírují“ sypačům cestu, aby neskončily v příkopu. Ředitel Krajské správy a údržby silnic Vysočiny

(KSÚS) Jan Míka včera potvrdil, že tyče silničáři začali zatloukat při silnicích před dvěma týdny.

Padl les značení

„Za čtrnáct dní vandalové vyvrátili a jinak poškodili desítky sněhových tyčí. Když jdou mladíci v pátek a sobotu v noci ze zábavy, tyče vyvracejí, lámou a odhazují daleko do polí,“ postěžoval si první muž silničářů na Vysočině. „Stává se, že najdeme vylámané tyče na dlouhém kusu silnice a naše lidi čeká práce navíc,“ doplnil Jan Míka.

Silničáři na Vysočině „trasují“ sněhovými tyčemi silnice první, druhé i třetí třídy. „Sněhové tyče při silnicích jsou k nezaplacení, když na ně dáváte pozor. Pomáhaly mi loni v zimě na pár zafoukaných místech, kde by člověk těžko udržel auto na silnici,“ připomněl řidič z povolání Jaroslav Dvořák. Sněhové tyče jsou dlouhé kolem 2,5 metru. „Nahoře jsou natřené asi v půlmetrové délce žlutočerně. Rozmístěny jsou většinou po desítkách metrů. Záleží na terénu, zda jsou v zatáčce či na rovině,“ uvedl vedoucí Cestmistrovství Jihlava Milan Veleba.

Pomoc řidičům

„Kdo z řidičů kamionů sjel do závějí mimo silnici a den čekal na vyproštění, ten nejvíc ocení trasování silnice tyčemi. Také naše sypače s pluhy jezdí podle tyčí,“ doplnil Jan Míka.

Potvrdil, že na trase mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem při silnici číslo 38 je i v těchto dnech možné vidět řadu vyvrácených tyčí.

KSÚS má v kraji pět tisíc kilometrů silnic a prohrnuje 4,5 tisíce kilometrů. Když do kilometru padne v průměru na patnáct tyčí, je to bezmála 70 tisíc kusů. Osazení kilometru sněhovými tyčemi přijde na 250 až 300 korun.

„Největší závěje se dělají na Jihlavsku kolem Zhoře a pak na Brtnicku. Silnice kolem Větrného Jeníkova je kapitola sama pro sebe. Na mnoha místech by to bez tyčí nešlo,“ uvedl Míka.