Plné ruce práce měli v listopadu členové třešťského betlémářského spolku. Během několika týdnů museli už poněkolikáté připravit krásnou a novou expozici betlémů v Schumpeterově domě.

To jen proto, aby mohli pohladit po duši všechny návštěvníky, kteří mezi betlémy hledají poetiku a kouzlo předvánočního, a hlavně vánočního času. A také si tam všichni rádi připomínají pravý smysl Vánoc, na který už v dnešní době často zapomínáme. Nezřídka se totiž stane, že se lidé u betlémů společně pomodlí, nebo si zazpívají koledy.

Tři týdny se scházeli členové spolku a pilně a trpělivě měnili podobu všech betlémů. Tři týdny také byla expozice uzavřena veřejnosti. Třicátého listopadu se ještě jednou sešli. Zbývalo jim už jediné, zkrášlit prostory expozice vánoční výzdobou a obvyklými vánočními proprietami, jako jsou pichlavé jedlové větvičky, dekorace ze sušeného ovoce, slámové ozdoby na vánoční stromek a podobně.

A mohli tak završit měsíc plný setkávání a spolupráce. Bylo to vzácné období, kdy si lidé z Třeště byli blíže než obvykle. Při stavění betlémů si mohli popovídat, probrat všechny novinky a společně se těšit na letošní vánoční čas.

Prvního prosince betlémáře čekala vernisáž zimní výstavy, od druhého prosince je expozice opět oficiálně přístupná veřejnosti. Betlémáři již mají nahlášené první autobusové zájezdy a největší nápor turistů očekávají před Vánoci a zejména o svátcích, kdy do Třeště zamíří davy zvědavců.

Lidé, kteří zavítali do Schumpeterova domu a chtěli si v době přestavby prohlédnout betlémy, nepřišli zkrátka. Mohli juknout pod pokličku betlémářského umění a poodhalit tajemství vzniku betléma. Jen museli být hodně opatrní a dávat si pozor. Při přestavbě betlémů nebylo ve dvou místnostech expozice někdy k hnutí a lidé museli koukat, kam šlapou.

Přestavba dá práci

Mravenčí práce v podobě přestavby betlémů zůstala z větší části na bedrech starší generace, která už nikam nespěchá a za ničím se nehoní a svému koníčku může dát přece jen tolik času, kolik ho je potřeba. A toho je potřeba opravdu hodně.

Jen si to představte, rozebrat celý betlém tak důkladně, že z něj zůstane jen prázdná podesta a malovaná krajina. A pak ho zase znovu celý postavit a změnit ho přitom k nepoznání! To dá pěkně zabrat. Musí se vyndat z betléma všechny figurky, domečky, stromy, přírodniny, mechy a pařezy, přestavět krajinu z pařezů a mechů a potom tam všechny ty stavby a lidi a zvířata zase umístit zpátky tak, aby vše bylo jiné a nové, neokoukané.

Přeskupit všechny prvky tak, aby lidé z daleka i z blízka měli po roce opět co obdivovat a nad čím se pozastavovat. Aby mohli hledat změny a všimnout si také toho, co zůstalo stejné. Třešťské betlémy jsou plné zelených mechů a sušených přírodnin a jsou známé nepřeberným množstvím rozličných detailů, s tolika různými ději a zajímavostmi, že lidé ani někdy nestačí všechno postřehnout.

Samozřejmostí je pak výměna staršího mechu za čerstvý a voňavý. Díky němu si pak připadáte skoro jako byste byli v lese. „Na mech chodím s manželkou, taky se dělají brigády od spolku. Máme svoje místa, kde je hodně kvalitního mechu. Musí se to trhat rozumně, aby mech stačil zase dorůst,“ popsal Karel Brožek své zkušenosti. Mech se musí měnit každý rok, a podle potřeby se obměňují i pařezy. „Pařezy v betlému zůstávají, když se jde do lesa a narazí se na pařez, tak se vezme taky. Nejlepší pařezy jsou z rybníků nebo z potoků, jsou stálý, jakoby zkamenělý,“ doplnil Brožek.

Betlém se skládá z jednotlivých pařezů a domů, vše je postaveno samostatně. Při přestavbě lidé se ale musí nejprve domluvit, jak budou postupovat. Dva betlémáři staví krajinu, každý stojí z jedné strany betléma a ostatní jim podávají, co je potřeba.

Záleží i na tom, jaký počet lidí se v daný den sejde. „Musí se dávat vhodné pařezy podle toho, kam který pasuje, aby se mohlo pokračovat dál. Základ betléma tvoří zbořeniště, místo zrození Ježíška. Pak se domluvíme, na kterou stranu se udělá město, jestli vpravo, nebo vlevo. Pak se začne stavět a ono to vždycky nějak vyjde,“ shrnul zkušený stavitel Karel Brožek.

Přestavba větších betlémů trvá odhadem tři až čtyři dny, ty menší jsou přestavěné za dva dny. Betlém pana Brožka se přestavoval asi osm dnů od rána do večera, v šesti, nebo v sedmi lidech.

Pomáhají všichni

Mladší lidé se do této tradice také zapojují, ale nemají prý na to tolik času. To potvrzuje i třešťská betlémářka Marie Roháčková. „Některý mladý chodí ještě do školy nebo už do práce, mají spoustu povinností. Ale snaží se nám taky pomoct, když to jde,“ přiblížila Roháčková.

Jinak si na nezájem ze strany třešťských betlémářů nestěžuje. „Letos chodilo hodně lidí z našeho spolku na ty brigády pomáhat. Všichni dohromady většinou děláme všechno. A když přijde hodně lidí, tak třeba rozebírají ty betlémy dva a dělají na jednom i na druhým. Postupně se všechny betlémy přestaví,“ libovala si Roháčková, že letos se snažili chodit často a pravidelně.

Karel Brožek se přestavby účastnil také. Důležité podle něj je i to, aby se figurky a stavby z jednotlivých betlémů mezi sebou nepomíchaly. To by pak nedělalo dobrotu.

Betlémy kouzlí

Podle některých betlémářů tyto lidové výtvory navozují klidnou atmosféru a nabízí čas se pozastavit a popřemýšlet. Jsou obrazem starých časů a naší minulosti, kde se snoubí křesťanské náboženství s lidovými tradicemi a zvyky.

Připomínají časy, kdy si lidé byli blíže a rádi se setkávali. Ti nejstarší z Třešťských vzpomínají na to, jak se lidé u betlémů dřív setkávali, besedovali, sdělovali si novinky a porovnávali betlémy mezi sebou. Což je také nutilo k jisté soutěživosti a invenci.

Betlémy měly tedy i jiný smysl než jen věrně zobrazovat scénu Ježíšova narození. Podněcovaly fantazii a díky nim lidé zůstávali v kontaktu, často byly důvodem, proč se navštěvovali. Tuto funkci plní třešťské betlémy dodnes.

Město plné betlémů

V Třešti jsou betlémy k vidění jednak v domácnostech, jednak v Schumpeterově domě, a to v expozici spolku přátel betlémů v Třešti a v expozici třešťského muzea. V Třešti existuje Betlémská cesta. Jedná se o betlémy vystavené v domácnostech, a také například v kostele sv. Kateřiny a v třešťském zámku.

Spolek přátel betlémů v Třešti disponuje několika soukromými betlémy, které jsou umístěny v Schumpeterově domě. Někdy se betlémy dostanou na některou z výstav, které se konají po celé republice. „Betlémů máme omezený počet, a i když si někteří lidé myslí, že zavolají na poslední chvíli a my přijedeme postavit betlém na jejich výstavu, tak to se pletou. My musíme vědět, kam pojedeme, alespoň rok dopředu, abychom s tím počítali. Nemáme už žádný betlém, který bychom mohli postavit venku,“ uvedla Roháčková.

Betlémářská sezona v Třešti končí na Hromnice. V tento den by se měly začít bourat zejména betlémy postavené v třešťských domácnostech. Do domácností, kde betlémy doslova žijí se svými rodinami, se letos bude možné podívat už na Boží hod vánoční, to znamená od 25. prosince.

Betlémářství znamená celoroční práci. Přes léto se chodí na mech, suší se přírodniny a květiny.

Historie betlémů

Třešťské betlémy charakterizuje divoká romantická krajina z mechů a pařezů, třídílná kompozice – zbořeniště, město, pastviny.

Třešťské betlémářství vzniklo počátkem 19. století. Bylo ovlivněno třebíčskými papírovými betlémy, později i jihlavskými betlémy. Na třešťské betlémářství působily i betlémy z Rakouska a Německa. Vedle těchto vlivů se podílely na vzniku a rozšíření betlémářství v Třešti i domácí, třešťské tradice.

V první řadě zde můžeme pozorovat vliv oficiálního církevního umění. Ve venkovském třešťském kostele bylo zvykem stavět o Vánocích nad hlavní oltář třešťského farního chrámu obraz zobrazující Svatou rodinu s Jezulátkem v jeslích, dva klečící a dva stojící pastýře, volka a oslíka. Tento výjev pak doplňovaly další dva obrazy, jeden zobrazoval výjev ze života pastýřů a druhý město Betlém. Toto byl zřejmě předstupeň k později rozšířené třídílné kompozici betlémů.

Tyto malby nebyly typické jen pro kostel, ale podobné obrazy si lidé zavěšovali i doma. Lidé po celý rok žili ve skromnosti až bídě a pouze dvakrát do roka přišla změna, v období Vánoc a Velikonoc.

Betlém měl vytvořit slavnostní atmosféru v období adventu, v průběhu vánočních svátků i po skončení Vánoc. Z kostelů si lidé přinesli betlém k sobě domů. Projevovala se tak snaha co nejvíce Vánoce oslavit a prožít. K tomu se přidružovala možnost pořídit si betlém od tvůrců z Třeště a okolí.

Hlavní impuls ke vzniku a rozvoji betlémářství vzešel z prostředí soukenického cechu a ze styku třešťských soukeníků se soukeníky-betlémáři z okolí. Nejstarší známý betlémář, soukeník František Jabůrek (1779–1848), se prý s tím seznámil na jarmarcích, kde se často setkával s třebíčskými soukeníky a betlémáři. Založil tak tradici, která v Třešti přetrvala dodnes.

Nejprve se v Třešti objevily papírové betlémy, které byly postupně nahrazeny dřevěnými, které jsou také známější i slavnější. Papírové betlémy se v Třešti dochovaly v několika exemplářích, mnohé z nich se dostaly mimo Třešť, nebo vzaly za své během požárů v průběhu 19. století. Ostatní zanikly postupným nahrazováním papírových figurek figurkami dřevěnými.

Vznik betlémů s dřevěnými figurkami se datuje rokem 1860, kdy začal podle tradice vyřezávat Matěj Suchý z třeště první dřevěné figurky. Ještě předtím se dřevěné figurky kupovaly v Jihlavě, ve Stonařově nebo v Brtnici. Nakonec si začali zhotovovat dřevěné figurky samotní obyvatelé Třeště.

V současné době vyřezávají do betlémů v Třešti kupříkladu manželé Marie a Metoděj Roháčkovi, Jan Bukvaj, Evžen Hamták a Josef Bílý.