Jenže většina přátel je velmi zaneprázdněna, a tak znají Vysočinu pouze z jízdy po D1, když někam spěchají. Vidí především fádní smrčiny a pole, sem tam nějakou pastvinu s kravkami. To je pro ně Vysočina. Vůbec netuší, že Vysočina oplývá krásnými scenériemi, jedinečnými středověkými městy, čistými řekami a zajímavou historií. Že Vysočina se může chlubit dlouhou řadou jedinečných klenotů uměleckých, architektonických i přírodních.

Jako přírodovědci Muzea Vysočiny v Jihlavě samozřejmě preferujeme právě tu poslední skupinu, tedy klenoty přírodní. Je jich více, ale my jako specialisté na mravence (myrmekologové) máme nejblíže k těmto neuvěřitelně zajímavým tvorečkům, jejichž sociální životní strategie spočívající v organizaci dlouhověkých rodinných kolonií nám učarovala již před desítkami let.

Lesklý krasavec

Kdybychom z bezmála sedmdesáti druhů mravenců, které žijí na Vysočině, měli vybrat ty nejzajímavější a nejcennější, jistě bychom jich s kratším váháním pět šest vyjmenovali. Pokud bychom však měli vybrat pouze jediný druh, okamžitě a bez váhání bychom vyslovili – mravenec rašelinný.

Tento černý a výrazně lesklý mravenec (jehož vědecké jméno je Formica picea), se v Evropě vyskytuje pouze lokálně, na velmi chladných stanovištích. Těmi jsou téměř výhradně rašeliniště a slatiny, tedy biotopy, kterými Vysočina přímo oplývá. Nízkým teplotám je mravenec rašelinný velice dobře přizpůsoben, jeho tělní tekutiny mrznou až při – 27 °C a ani zmrznutí pro něj nemusí být fatální. Kromě tohoto a několika jiných drobných poznatků se však o mravenci rašelinném donedávna moc nevědělo. Přitom v řadě zemí vědci i ochránci zaznamenávali, že lokalit s výskytem tohoto druhu ubývá a že jeho regionální i národní populace jsou výrazně ohroženy.

Protože úbytek mravenců rašelinných se v posledních desetiletích projevuje i v České republice, rozhodli jsme se těmto ohroženým černě lesklým krasavcům věnovat. Od roku 2001 ověřujeme stav lokálních populací tohoto druhu na Vysočině. Od roku 2007, kdy jsme získali na tento výzkum grant od Ministerstva životního prostředí (jehož závěrečným výstupem v příštím roce bude návrh záchranného programu), studujeme rozšíření mravence rašelinného v celé republice.

Výzkum pokračuje

A nejen to. Zkoumáme jeho biologii i etologii. Zjišťujeme třeba, čím se tito mokřadní mravenci živí, jaká mají hnízda, jak a kde přezimují, jak se šíří, zda a jak daleko jejich okřídlené mladé královny létají. Také studujeme, nakolik jsou ve svém prostředí konkurenceschopní, tedy jak se snášejí s jinými druhy mravenců a zda pro ně blízkost hnízd jiných, a zejména velkých druhů mravenců může být stresující či omezující. Zkoumáme, jak se chovají sami k sobě navzájem, setkají-li se mravenci rašelinní ze vzdálenějších hnízd.

Mnoho času a úsilí věnujeme studiu různých faktorů prostředí, v němž žijí, a hledáme ty, které jsou pro život mravenců rašelinných limitující. Ve specializovaných laboratořích pro nás zpracovávají vzorky vod z rašelinišť, v jiných zase provádějí rozbory půdních vzorků.

Nechali jsme rovněž zpracovat analýzu pylových zrn z několika lokalit, abychom zjistili stáří rašelinišť a potvrdili, či vyloučili tradovaný údaj, že mravenci rašelinní jsou glaciálním reliktem, tedy jakýmsi pozůstatkem z dob ledových. Zjišťujeme, jaký způsob údržby chráněných rašelinišť či jaké hospodaření na rašelinných loukách jim vyhovuje nebo škodí.

Je toho ještě více, co zkoumáme, abychom pochopili životní nároky druhu a rozpoznali faktory, které jej ohrožují. Věříme, že připravíme takový záchranný program, který se stane účinnou pomůckou k záchraně mravence rašelinného, tohoto černého klenotu přírody Vysočiny.

Pavel Bezděčka a Klára Bezděčková, metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava