„Vnučky, holčičky moje, šly s dědečkem a mým manželem zkratkou. Řekla jsem si, že se nebudu brodit sněhem, a asi jsem špatně odbočila. Vím, že až se najdu, manžel na mě bude hrozně řvát, protože mám nulový orientační smysl. Potřebuji někoho, aby mě nechal zavolat ze svého mobilu,“ svěřila se Jana Hrabáková a manželovi se skutečně dovolala. Mezitím přecházely kolem hájovny hluboko pod vrcholem Javořice stovky lidí oběma směry a Jana Hrabáková opět znejistěla, kudy se dát. „Máme tu chaloupku v Nové Vsi a na Javořici jsme chodili vždycky sami na Nový rok. Teď víme, že na Silvestra na vrchol vyrážejí davy, a chodíme s nimi. Na vrcholu sbíráme trofejní čtyřlístky, diplomy, dáváme si slivovici. Je úžasné, jak je tu nezkažená příroda. Potkáváme tady zvěř a někdy koně či cyklisty, ale ti nám nevadí,“ řekla žena píšící texty o zdravém životě.
„V naší vsi nemáme ani hospodu, ale máme tu kupu kamarádů. Dokonce vnučky letos s námi chtějí trávit Silvestra,“ loučila se, když odcházela cestou k hájovně, kterou si pamatovala velmi matně z léta.
