Na šest desítek lidí spáchalo na Vysočině v loňském roce sebevraždu. Další se o to pokusili, ale přežili.

Pětatřicetiletý Leoš Klíma z Golčova Jeníkova na Havlíčkobrodsku patří do té druhé skupiny.

Dnes je na tom hůř, než ve chvíli, kdy s černými myšlenkami chodil kolem kolejí a čekal na „svůj“ vlak. Pokus o sebevraždu sice přežil, ale lékaři mu museli amputovat levou nohu nad kolenem. Je z něj invalida a šrámy na duši si léčí v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě.

„Dnes vím, že to byla blbost, zkrat,“ začal své vyprávění Leoš Klíma. Příběh Leoše Klímy je smutnou sondou do života člověka, který miluje své děti, manželku a fotbal.

„Řekla mi, že se chce rozvést, to byl ten hlavní důvod,“ vysvětlil pohnutky, které ho 15. listopadu přivedly na myšlenku skoncovat se životem.

„Ten den ráno to bylo ještě v pohodě. Byl jsem v lese na dříví. Pak jsem potkal ve městě manželku. Pohádali jsme se,“ zavzpomínal na den, kdy se vlastně podruhé narodil, i když chtěl zemřít.

Věděl, kdy přes Jeníkov jezdí vlaky. Šel na stanici a přemýšlel o životě. „Seděl jsem tam od půl čtvrté odpoledne. Projely dva vlaky, když jel třetí, tak jsem pod něj skočil,“ vylíčil Leoš. Po měsíci a půl od události už působí vyrovnaně.

Vlak nejel plnou rychlostí, protože brzdil před stanicí, ale proti mnohatunovému železnému kolosu nemá lidské tělo moc šancí na přežití.

„Když jsem skákal pod ten vlak, tak jsem cítil, jak mě někdo táhne za ruku zpátky. Bylo to zvláštní, ale viděl jsem při tom svůj obličej v zrcadle,“ popsal Leoš. Netuší, co to mohlo znamenat, ale vzpomíná si, že byl celou tu dobu při vědomí. Zkolaboval až v sanitce.

Po městě zatím běžely různé fámy. Podle některých lidí přišel o obě nohy a ve skoku pod vlak mu prý chtěli zabránit přivolaní policisté, kteří ho neudrželi.

„Není to pravda. Tou dobou byli na peróně asi dva lidé a nikdo mi nechtěl ve skoku zabránit. Udělal jsem to sám, nikdo u toho nebyl a ani jsem předtím nevypil žádný alkohol,“ vyvrátil Leoš spekulace. Potvrdil to i policistům z kriminálky, kteří se ho přišli na okolnosti činu zeptat.

Leoš bude v psychiatrické léčebně až do konce měsíce. Potom chce začít od začátku. Dostane protézu a bude se učit znovu chodit.

„Chci si najít práci. Do Jeníkova už se nevrátím. Zatím se odstěhuju k mamince, která bydlí u Brna,“ plánuje Leoš.

Zvládnout psychické problémy mu pomohly zdravotní sestřičky a psycholog. „Nejhorší to bylo první týden poté, když jsem se probudil v nemocnici a zjistil, že jsem naživu a navíc nemám nohu. Nechtěl jsem s nikým mluvit a neměl chuť žít,“ svěřil se s pocity Leoš Klíma.

Přišel o práci

Tehdy se toho na něj sesypalo víc. Kromě problémů ve vztahu přišel také o práci. Pracoval jako pokrývač v Praze. Když si jednoho dne přišel pro výplatu, řekli mu, že už nemusí chodit.

„Chtěli po nás, abychom řemeslo naučili Ukrajince, a když jsme to udělali, tak nás vyhodili, protože oni pro ně byli levnější,“ vysvětlil Leoš Klíma, který k jeho štěstí Vánoce netrávil v léčebně, ale u své matky.

Manželka ho přišla během hospitalizace navštívit, ale vyslechl si od ní prý jen výčitky.

„Říkala mi, že se chce rozvést, ale že se nerozejdeme, že prý si tak budeme jeden druhého víc vážit, ale nebyla to pravda,“ řekl Leoš, kterému se ani přes pokus o sebevraždu nepodařilo manželství zachránit.