Každý sběratel je tak trochu posedlý svým koníčkem a občas udělá něco, nad čím většina z nás kroutí hlavou. Není běžné zaplatit za ušmudlanou známku hromádkou pětitisícovek nebo za modrého šmoulu z kinder vajíčka z toho správného ročníku dát patnáct tisíc korun.

O tom, jak sběratelská vášeň dokáže člověka pohltit, ale i třeba přetavit na amatérského historika, ví dlouholetý sběratel známek a člen jihlavského Klubu filatelistů 06 – 40 Vysočina Antonín Klein.

Potvrdil, že nejvíc se sbírají stále známky, mince, pohlednice, pivní tácky, odznaky, ale doba se podepisuje na sběratelích i na sbírkách.

Sbírá se všechno

„Dřív se sbíraly třeba knoflíky. Sběratelé je měli rozdělené podle počtu dírek na velké, malé, perleťové, plechové, vojenské a další. Pak se sbíraly náprstky porcelánové, plechové, stříbrné, mosazné a všelijak zdobené, byla to neuvěřitelná nádhera,“ zavzpomínal si Antonín Klein.

Domácí filatelisté pořádají v jihlavském domě kultury kromě svých filatelistických akcí také pravidelná celostátní setkání sběratelů.

„V domě kultury jsme měli za třicet let, co setkání pořádáme, snad všechno, co kdo kdy sbíral, včetně bust Lenina, Marxe i Mao Ce-tunga. Sbírají se cínoví vojáčci, medvídci, panenky krojačky, barbíny, loutky, sloni porcelánoví, dřevění, všelijací, vlaječky, miniaturní kalendáříky, křížky, vojenské věci. Jsou sběratelé žárovek, sbírají se izolátory z elektrického vedení na sloupech, ale i víčka od mlíček do kávy. Na ty už sběratelé vymysleli průhledné zásobníky. Krásné sbírky jsou pásky z doutníků a staré plechové malované dózy na kávu a potraviny,“ přiblížil 63letý Antonín Klein.

Jihlavští filatelisté jako pořadatelé celostátních setkání sběratelů potvrzují, že sběratelů za poslední roky ubylo a sběratelské obory se přizpůsobily změnám ve společnosti i v produkci domácích i světových firem. Přesto sběratelé do Jihlavy přijíždějí stále.

Starší sběratelé se doma těší sbírkami, které mohou rozšířit už stěží. Snad jen při velkém štěstí lze někde na burze získat exponát zaniklého oboru. Například velmi vzácné kartičky s vojáky všech armád světa z krabic kávoviny Cikorka, která se přestala vyrábět před desítkami let, už sběratel získá velmi obtížně.

„Jako kluci jsme začínali sbírat nálepky od sirek. V té době byly k mání krásně barevně a graficky vyvedené nálepky, jen se srdce smálo. Ve sbírkách tehdy byly zápalkové nálepky s mnoha tématy, od květin, brouků, krojů, krajin, erbů, znaků firem až já nevím po co. Na takovou sbírku byla radost se dívat. Zápalkových nálepek je dnes strašně málo. Sirkárny v tuzemsku skončily a zápalky se k nám vozí z Indie nebo bůhví odkud. Sběratelé si sbírky dokončují a snaží se je doplnit, pokud je možnost. Nic nového tam už bohužel nepřidají, výroba zápalek v Česku skončila,“ připomněl Antonín Klein.

Dříve narození sběratelé si připomenou, že v 60. letech minulého století se objevil nový sběratelský fenomén. Sbírání „angličáků“, kovových autíček britské firmy Matchbox, původně v napodobeninách krabiček od zápalek, zcela pohltilo tehdejší mladé sběratele. Jeden „angličák“ stával začátkem 60. let kolem 30 korun a průměrný měsíční plat dělníka byl kolem 1 200 korun. Přesto byl o tyto modely obrovský zájem. V jihlavském domě kultury se na pravidelných setkáních sběratelů objevovaly od 80. let šavle, kordy, bajonety, nože a další součásti vojenské výzbroje a výstroje, nazývané sběrateli včetně řádů a medailí souhrnně militarie.

„Mívali jsme tu zbraně, uniformy i jejich části, a ještě dnes jsou v Jihlavě k vidění řády a medaile. Pak začal zájem opadat a většina sběratelů vojenských věcí začala jezdit do Havlíčkova Brodu, kde je militarií k mání hodně,“ prozradil Antonín Klein a potvrdil, že se začíná blýskat na lepší časy. „Starožitníci z Military klubu se byli za námi v Jihlavě poradit, jak organizujeme setkání sběratelů. Chtěli by v domě kultury uspořádat větší celostátní akci, protože Jihlava je v centru republiky a to je nesporná výhoda pro takové setkání,“ upřesnil Klein.

Sýrové etikety

Sběratelům sýrových etiket pšenka v Jihlavě příliš nekvete. Jihlavští „sýraři“ jezdí rádi do Tábora, kde na burzách, pořádaných tamním klubem sběratelů kuriozit, mají větší naději svoji sbírku rozšířit.

„Právě z Jihlavy jezdí do Tábora sběratel, který sbírá sýrařské velmoci Holandsko a Francii a k tomu Česko a obejde se tam,“ doplnil podrobnosti Antonín Klein. Mladý muž z Jihlavy sbírá všemožná překvapení z takzvaných kinder vajec. Sbírka se mu rozrostla na sedm tisíc kusů. Dřív občas zašel na jihlavskou burzu, dnes jezdí do Prahy nebo Českých Budějovic.

Kinder vejce

„Za nejcennější kousky kolem roku 1980, dokladované podle katalogu, se platí do dvaceti tisíc korun za kus. Pak jsou staré cínové věci, dělíčka a nádobíčko. Ty stojí kolem deseti tisíc. Staří šmoulové přijdou na patnáct tisíc korun za jednu figurku. Česká vajíčka moc nekupuji, nechávám si je dovážet ze zahraničí. Nejlíp seženete cenné kousky na burzách, kde se dá leccos vyměnit i koupit,“ prozradil mladý sběratel, který si nepřál zveřejnit své jméno. „Každého sběratele osloví něco jiného. Jsou i raritní obory. Viděl jsem třeba sbírku špendlíků se skleněnými hlavičkami nebo kolekci jehelníčků. Lidi mají doma sbírky těžítek i se sněžením, ale ti moc na burzy nechodí. Ženy mají zvláštní vztah ke kartičkám s kalendáříky nebo k telefonním kartám. Jsou to malé věci, nezaberou místo a dá se o ně dobře pečovat,“ naznačil Antonín Klein.

Jeden z největších sběratelů propisovacích tužek v kraji má podle něj nejblíž k táborskému klubu sběratelů kuriozit. Ve sbírce má desetitisíce nejrůznějších tužek.

Staré pohlednice

Velká skupina lidí sbírá pohlednice. Většina z nich se pídí po exponátech s fotografiemi míst, kde žijí nebo k nimž mají nějaký vztah.

„Znám lidi, kteří by dali poslední peníze za staré pohlednice, po kterých pasou. Velký zájem je o litografie z roku 1889, kdy byl jejich boom, a o takzvaný malý černobílý formát do roku 1950,“ přiblížil Antonín Klein. Sběratelství je pro něj hnacím motorem pohody a životního elánu. Sám sbírá známky a nejrůznější nálepky a razítka provázející dopisy všeho druhu. „Mám třeba sbírku příležitostných cenných nálepek Apost, které začínaly 1. dubna v roce 1996. V roce 2012 pravděpodobně skončí, protože jsou již od letošního roku nahrazovány cennými R nálepkami s čárkovým kódem a řada pošt ve městech a obcích se bude rušit. Sbírka potom bude velmi cenná pro příští generace,“ připustil. Jednomu ze dvou synů dal před dvanácti lety svoji sbírku pohlednic staré Jihlavy.

„Jsem rád, že mám pokračovatele. O sbírku se syn dobře stará sám, přestože má hodně práce a dvě malé děti. Povím vám, že starání se o sbírku pomáhá člověku od stresů a drží vás v dobré psychické kondici, což je skvělé. Za vším svým snažením totiž cítíte, že sbírku zachráníte pro příští generace, a to je k nezaplacení,“ připomněl sběratel.

Jihlavští sběratelé senioři se scházeli v domě kultury v šestadvaceti uplynulých letech na celostátních setkáních sběratelů kuriozit vždy v zaplněném velkém tanečním sále. K prasknutí plné bývalo předsálí. Poslední čtyři roky se scházejí dole v prostorách bývalé kavárny. „Nemáme peníze na nájem velkého sálu. Dřív jsme setkání pořádali pětkrát do roka, a museli jsme ubrat na tři. Sponzorů ubývá, a tak se musíme uskromňovat. Je to vidět i na návštěvnosti, klesla o osmdesát procent,“ prozradil Antonín Klein.

Jihlavský Klub filatelistů 06 – 40 Vysočina patří mezi deset nejstarších klubů v ČR a letos v dubnu dostal nejvyšší ocenění filatelistických klubů v Evropě jako jediný tuzemský klub.

„Bývalo nás svého času na 350, ale od roku 1995 počet filatelistů členů rapidně klesá. Ke dnešku je nás přesně 93,“ shrnul Klein. Doplnil, že v Jihlavě je kolem deseti tisíc sběratelů.

„Jsem si jistý, že každý pátý Jihlavan má doma sbírku něčeho, co sbírá, a svému oboru se podle možností věnuje. V Jihlavě a okolí bude tak deset tisíc sběratelů malých i velkých,“ uzavřel Antonín Klein.