Vlakové nádraží v Hodicích v jihlavském okrese patří mezi deset nejkrásnějších v České republice. I když nemá statut muzea, dá se za něj považovat. Jiří Holoubek tady totiž kolem stanice a drážního domku, který má v pronájmu, shromažďuje veškeré poklady, které se týkají železnice.

Ve své sbírce má i řadu vzácných exponátů. Mezi ně patří například čepice, které říká kastrůlek. Dostal ji od svého kamaráda, kterému daroval čepici tatínek. „To je jedna z moc vzácných věcí, co tu je. Mají z toho radost i děti, mohou si ji dát na hlavu a vyfotit se,“ vypráví o kastrůlku Jiří Holoubek.

Říká, že muzeum má v Hodicích od té doby, co se šťastně rozvedl, tedy jedenáct let. Ze začátku se mu prý lidé z vesnice smáli. „Tak jsem si řekl, a just to udělám, když si myslíte, že to nedokážu,“ vzpomíná Holoubek, který sám dvaatřicet let pracoval u železnice.

Věci, které se týkají vlaků, prý začal shromažďovat, protože mu bylo líto je vyhodit. „Jsem starý vetchý zub, který nemá, v uvozovkách, co dělat a bylo mi líto to dát pryč. To víte, ono se to lehko hodí do šrotu, zmáčkne a je to pryč. Ale postarat se o to! To je jiná,“ rozpovídá se o svých začátcích milovník železnice.

Vzpomíná, jak ho napadlo vystříhat z živého plotu lokomotivu. „Je tu jeden kluk, co má na to takové ty nůžky. Tak mu povídám, udělej to tak a tak. Vzal jsem křídu a musel jsem mu to nakreslit. Odezva ale byla taková, že to vypadá hrozně,“ popisuje Holoubek. Vyplatilo se však prý pár let počkat. Živý plot totiž za tu dobu obrostl do správných tvarů. Lokomotivu z keřů v Hodicích obdivovali dokonce i Japonci. Strojvedoucí na ně musel počkat, dokud si ji nevyfotili.

Do starého vagonu

Při vyprávění o živém plotu ve tvaru lokomotivy se však Holoubek také zamračí. V zimě mu totiž část plotu někdo zničil. „Dozvěděl jsem se, že to byly holky. Gymnazistky! Vzájemně sebou házely do sněhu a část keřů zničily,“ vypráví Holoubek se znatelnou dávkou roztrpčení.

Starosta Hodic Josef Bakaj dal Holoubkovi k dispozici pár pohledů Hodic, ten je rozdává dětem, kteří se přijdou do jeho milovaného muzea podívat. „Tuhle přijely děti a paní učitelka jim povídá, seřaďte se, jsme na nejkrásnějším nádraží v republice. Tak jsem ji opravil. Patříme totiž mezi deset nejkrásnějších nádraží v republice,“ nezapomíná připomenout Holoubek. Rozčiluje ho, že málokteré dítě ví, že červenou čepici nosí výpravčí nebo co je to výpravka. „Je to chyba rodičů, že nejezdí s dětmi vlakem. No, k čemu je výpravka, přece k tomu, aby s ní dal výpravčí znamení, používá ji při odjezdu vlaků,“ snaží se vždy dětem vysvětlit amatérský muzejník.

Za nejvzácnější návštěvu, která kdy jeho malé muzeum navštívila, považuje Marii a Luise z francouzského Marseille. „Byl to takový mladý pár, kterému se tady ohromně líbilo. Dokonce mi dopisem poslali model vlaku TGV. Udělal jsem jim palačinky. A jak jim chutnaly!“ Usmívá se šibalsky Holoubek.

Nedávno se dozvěděl dobrou zprávu. Starosta Hodic totiž požádal o dotace a uspěl. „Vypadá to, že máme pro příští rok přislíbeno tři sta tisíc korun. Nejlepší by bylo, kdyby nám České dráhy daly vagon a my ho znovicírovali,“ sní Holoubek o budoucnosti s tím, že do vagonu by nastěhoval například několik vzácných luceren. „Kdybyste viděli, co já tu všechno ještě mám, takového nářadí, na které lidi už zapomněli. Nevědí, k čemu sloužilo. Dnešní generace se s tím vůbec nesetkává,“ vzkazuje Holoubek.