„Počet takto fungujících škol se v regionu téměř ustálil. I přes vysoké náklady na jejich provoz se obce snaží je zachovávat a tak nabídnout v obci nejen vzdělávání, ale pomoci i k udržení tradice nebo budování vztahů mladých lidí k obci,“ upozornila Marie Kružíková, radní Kraje Vysočina pro oblast školství.

Ve školním roce 2010/2011 navštěvovalo 58 škol na výjimku na Vysočině 3 631 žáků, kteří se učili v 274 třídách. O rok dříve tento typ škol na Vysočině navštěvovalo 3 941 dětí v 291 třídách na 63 základních školách.

Vzdělávání v tomto režimu má pro malou obec a její obyvatele mnoho výhod, například v individuálním přístupu k žákům nebo jednodušší místní dostupnost. To, že malotřídky mají svůj smysl, potvrdila i Marie Sokolovská, která svoji dceru posílá do jedné z nich. „Bydlíme na vesnici, a kdybychom museli dojíždět do města, byla by to pro nás velká zátěž. Navíc si myslím, že to vůbec nevadí, že dcera chodí do třídy s tak málo dětmi. Učitel má na ni totiž víc času,” myslí si Sokolovská.

Rozhodnutí o provozování malotřídky je vždy na zřizovateli, v tomto případě obci a jejím zastupitelstvu. To může školu na výjimku povolit za předpokladu, že na sebe vezme břímě zvýšených výdajů na vzdělávací činnost školy. „Současná legislativa neomezuje hranici nejnižšího počtu žáků pro povolení výjimky, a teoreticky vzato může tedy existovat za plnění podmínek i méně početná malotřídní škola s případným jediným žákem,“ doplnila Kružíková.