Jsou jich stovky, možná tisíce, všichni je znají, přesto je lidé vytahují ze svých zásuvek jen jednou do roka.

Řeč je o vánočních koledách, které dokreslují pravou adventní atmosféru. Tři lidé ze čtyř si o Vánocích koledu pustí, horší už je to s jejich přímou interpretací. Výjimkou jsou vánoční koncerty, rodinné sešlosti u vánočního stromečku, školní besídky a návštěvy betlémů. Ty přímo ke zpěvu koled vyzývají.

„Když k nám na betlémy v loňském roce přijel moravský dechový soubor Bojané z Dolních Bojanovic, tak se koledy rozléhaly po celém domě. Byla to úžasná atmosféra,” popsala zážitek Marie Roháčková z třešťského Spolku přátel betlémů. Často si u ručně vyřezávaného betlému u Roháčků zpívají také skupiny dětí z mateřské a základní školy.

V třešťské pobočce muzea uvažují o tom, že také stálou expozici betlémů doplní o hudební kulisu v podobě vánočních koled. „Máme v plánu asi půlhodinové pásmo koled, které se bude neustále hrát ve smyčce. Příběhy z koled často kopírují dění v Betlémě,” přiblížila plán vedoucí třešťského muzea Milena Matulová.

Mezi lidmi patří k nejznámějším koledám klasické Koleda, koleda, Štěpáne, Štědrý večer nastal nebo Narodil se Kristus pán. Ryze typické koledy pro region neexistují. A neplánuje je psát ani Jaroslav Hájek z Kaliště, který složil na tři sta písní a dalších více než pět stovek textů.

„Držím se dvou zásad. Neskládám texty s náměty o maminkách a o Vánocích. Existuje totiž tolik krásných koled, že je těžké přijít s něčím novým a konkurovat jim. Koled se ode mne tedy nedočkáte,” uzavřel povídání textař Jaroslav Hájek.