„Naše rodina se i běžně stravuje velmi skromně. Postíme se vždy na Popeleční středu a na Velký pátek. Během půstu v pátek většinou nejíme maso. V tomto období omezujeme také poslech rádia a sledování televize,“ řekl věřící z Třeště, který si přál zůstat v anonymitě.

Půst je formou pokání od dávné historie. V liturgii zahrnuje šest neděl postních. Čtyřicetidenní doba postní je časem, kdy má věřící usilovat o změnu smýšlení a má přemýšlet nad svým životem.

„Číslo čtyřicet mělo posvátný význam. Ježíš Kristus se postil čtyřicet dnů před svým veřejným vystoupením, čtyřicet dnů pokrývala voda zemi během potopy světa, čtyřicet dnů se postil Mojžíš na vrchu Sinaj, čtyřicet dnů putoval prorok Eliáš k jeskyni na hoře Horeb, kde k němu přišel Bůh,“ přiblížil kněz Petr Ivan Božik z jihlavské římskokatolické farnosti u kostela svatého Jakuba. Původní postní pravidla byla velmi přísná, dovolovala jíst jídlo pouze jednou denně. Lidé měli ve svém jídelníčků také úplně vynechat některé pokrmy maso, ryby, mléko, máslo a sýry.

Postní příprava každý rok začíná Popeleční středou, což je středa mezi 4. únorem a 11. březnem. Je to vždy den přísného půstu. Kněz při bohoslužbě dělá popelem znamení kříže na čele věřících se slovy: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ nebo staršími slovy: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“

Obřad sypání popela na hlavu se praktikoval již od 8. století. Původně to byl obřad vyhrazený pro velké hříšníky, kteří v tento den začínali cestu pokání. Vstupovali do kostela bosí, oblečeni do pytloviny a sypali si na hlavu popel. Později podobným způsobem začínali své pokání nejen veřejní kajícníci, ale i ostatní věřící.

„Sypání popela na hlavu se stalo symbolem rozhodnutí nastoupit na cestu pokání. Obřad zdomácněl v mnohých oblastech západní Evropy. Nakonec byl zaveden pro celou církev a sypání popela na hlavu se nahradilo znamením na čelo,“ uzavřel Božik.

ZUZANA MUSILOVÁ