Ve dvaceti letech si z těžce vydřených peněz v jednom malém obchůdku v Tel Avivu 
z druhé ruky koupila první zrcadlový fotoaparát na kinofilm. Nelitovala.

Řeč je o o třicetileté talentované fotografce a cestovatelce Daně Hosové z Jihlavy. V současné době bydlí v Santiagu 
v Chile, kde se živí právě fotografováním. „Na fotografování mě nejvíce baví to, že zachycuji nevratný moment. Při fotografování dokumentární fotografie a fotografie z cest se snažím do fotky dostat to, co jsem v tu chvíli sama prožívala. Zajímá mě sociální problematika v různých zemích. Než památky, raději fotografuji lidi z ulice,“ přiblížila své focení Hosová s tím, že při portrétní fotografii je pro ni nejzajímavější ukázat fotografované osobě její osobnost v jiném podání, tak jak se sama třeba nikdy neviděla.

Její první zakázka v zahraničí byla nafotografovat resort hotelů v Egyptě. Zkušenosti získala ale také v Kansasu nebo v Chicagu. „V každé zemi je to jinak. Například 
v Kansasu není o fotografii velký zájem. Časopis o fotografii se tam těžko hledá. Populární jsou tam ale publikace o lovu, zbraních, a jak nejlépe blafovat v pokeru,“ usmála se fotografka. Podle ní je naopak v Chicagu fotografie dobře ceněná, jen konkurence je obrovská. „Ti nejlepší většinou skončí v New Yorku, kde je většina vydavatelství,“ dodala Hosová. V Chile je poptávka po fotografii dostatečná, v tomto směru jsou zde totiž mezery na trhu. Jihlavanka Dana Hosová proto v Chile začala fotit svatby.

„Zprvu jsem se na svatební fotografování nezaměřovala, přišly ale první nabídky a já jsem zjistila, že fotografování svatby zahrnuje vlastně skoro veškerý druh fotografie v jednom,“ řekla Hosová. Fotografování příprav a všeho shonu kolem svatby je pro ni dokumentární fotografií. Fotografování páru po obřadě je fotografií portrétní. „A třeba focení svatebních prstýnků, svatební tabule, nevěstiných bot a plno jiných detailů je fotografie produktová. Mohu říct, že se fotografováním svateb určitě nenudím a přišla jsem jim natolik na chuť, že bych se jim ráda věnovala více i u nás,“ dodala fotografka. Fotit novomanžele i v Jihlavě by měla začít za měsíc.

Rozdíly mezi svatbou v Česku a v Chile pociťuje už nyní. Tvrdý alkohol na svatbě v Chile pijí jen někteří muži závěrem večera a každý se vrací spořádaně domů po svých. 
„V Čechách se traduje, že svatba by měla být jako řemen, aby bylo na co vzpomínat, v Chile se žádná ostuda nekoná,“ zasmála se fotografka. Možnost rozvodu tam nabyla právní platnosti teprve před pěti lety. Od této chvíle se tak prý 
v Chile mnohem více lidí rozhodlo pro sňatek.

Podle Hosové manželům 
ze svatebního dne hmatatelné zůstanou jen prstýnky a fotografie. „Výběr fotografa by se proto určitě neměl podceňovat. Právě fotografie jsou to, co lidem zůstane jako vzpomínka a zároveň jako dědictví pro celou novou rodinu z vysněného svatebního dne,“ uzavřela fotografka, která vystupuje pod přezdívkou xbone.