O dění v hlavním městě ho informoval dobrý kamarád. Novinky mu sděloval během pracovní doby, jejich jediným spojením tehdy byla pevná linka. Ze sdělovacích prostředků se toho lidé zrovna moc nedozvěděli.

"Od nějakého 20. listopadu se to v Praze i jinde začalo hýbat, lidé reagovali na nedávný zásah proti studentům. Přesně už si nepamatuji, kdy se začali lidé shromažďovat také na náměstí v Jihlavě, kde akce organizovali místní studenti. Zpočátku byli všichni opatrní, ale účastníků všude postupně přibývalo. Já jsem se potom večerních setkání u kašny účastnil každý večer," vzpomněl si na rok 1989 v Jihlavě Wodák.

Cestování vlakem. Ilustrační foto.
Mezi Telčí a Kostelcem nepojedou vlaky

Spolu s nadějí, která se probudila v tehdejší společnosti, se Wodákovi vybaví také velmi studené počasí, které tenkárt panovalo. Mrzlo, sněžilo, zima zalézala za nehty. A potom tu byla ještě jedna věc, na kterou se podle badatele dodnse nedá zapomenout. Na dvojice mužů, kteří nenápadně postávali, pozorovali okolí a se svými fotoaparáty dokumentovali situaci na veřejných shromážděních.

"Bylo jasné, že to nejsou sympatizanti těchto setkání, ale zřejmě pracovníci Státní bezpečnosti. Někteří mi z nich mi byli povědomí. Chtěli mít dokumentaci, díky které by dotyčné účastníky mohli postihnout. Domnívali se, že z toho nic nebude. Tak se tedy mýlili," přiblížil dobu listopadové revoluce Wodák s tím, že paradoxně mnohem lépe si vybavuje události, které se v Jihlavě odehrály v srpnu 1968.