Jak jste se dostala k práci u jihlavské charity?
Já pracuji ve žďárské charitě od roku 2018, dostala jsem nabídku hned po dostudování a nastoupila jsem do Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež ve Velkém Meziříčí. Tam pracuji do současnosti. Akorát mám od loňského roku snížený úvazek a v březnu se mi ozval kolega Štěpán, že hledají posilu tady v Jihlavě, tak jsem šla na výběrové řízení a vyšlo to. Káčko mě lákalo už na škole, tam jsem si říkala, že bych si chtěla zkusit pracovat s touto cílovkou.

Můžete po prvních měsících říct, jestli je něco jinak, než jste očekávala?
Káčko naplnilo moje očekávání, byla jsem se tu podívat už během studia na ´VOŠce´, tak jsem tušila, jak to tu funguje. Ale pořád jsem ve fázi, kdy se učím. Takže je pro mě překvapení každý den, od dubna jsem sem chodila na jeden den v týdnu, až od června jsem tu častěji.

Máte radši výjezdy do terénu nebo práci tady, v budově kontaktního centra?
Tuto otázku jsem čekala, baví mě obě formy služby. Terén je mi asi trošku bližší, jsem na to zvyklá z ´nízkoprahu´ a to prostředí je pro mě takové přátelštější. I oslovování lidí je takové svobodnější, lidé tam jsou ve svém přirozeném prostředí.

Nyní tedy pracujete střídavě ve Velkém Meziříčí a v Jihlavě, do které dojíždíte?
Ano, ve Velkém Meziříčí jsem tři dni v týdnu a dva dny tady na Káčku. Akorát jsem Jihlavačka, takže dojíždím do Velkého Meziříčí.

A kde vás to více baví, pracuje se vám lépe s drogově závislými nebo s dětmi?
Baví mě obě cílovky, v Káčku se učím novým věcem a žene mě to dopředu. V tom je to pro mě teď zajímavé, ale cítím, že mě to i s dětmi baví. Vyhovuje mi, jak to mám teď nakombinované.