Jde totiž o mladé středoškoláky z Jihlavy, kteří se poprvé představili jako hudební skupina Ankins minulou sobotu na Jihlavském slavíkovi. I když z jejich vystoupení žádné ocenění nevzešlo, chce tato trojice ve svém snažení pokračovat. Toto byl podle jejich slov pouze začátek.

„Chtěli bychom spolu pokračovat, žádné velké plány zatím nemáme. Toto byl náš první větší test, jestli k sobě vůbec padneme," uvedla jediná dívka ve skupině Simona Kykrlová. I když vystoupení podle ní mělo rezervy, tak by byla škoda, kdyby složené uskupení dále nepokračovalo.

Název Ankins vznikl různým obměňováním jména Alan, což je jeden ze členů kapely. A už nyní je zřejmé, že půjde o frontmana skupiny.

I když spolu trojice hraje zhruba dva měsíce a intenzivně trénovali měsíc před soutěží, nemají se za co stydět. Jejich devízou je vlastní tvorba. Převzaté věci prakticky nehrají. „Převzatou tvorbu zkoušíme jen málo, hlavní je naše vlastní tvorba," uvedl Alan, který je autorem textů a hudby. Dle svých slov mu trvá asi pět hodin, než dá píseň dohromady. Musí ho něco nebo někdo zaujmout, aby o tom napsal píseň. „Momentálně dělám na písničce, která je inspirována atentátem ve Francii a současným děním kolem toho," dodal Alan.

Kapela se na Jihlavském slavíkovi prezentovala s písní nazvanou In my heart, což v překladu znamená v mém srdci. „Trénovali jsme ji dva měsíce. Jde o velice těžkou skladbu, kdy jsme sháněli někoho, kdo umí výborně anglicky, aby ji otextoval," poznamenal k tomu, jak píseň vznikala, Alan Paclík. Nejdříve totiž vznikla hudba, na kterou bylo nutné vytvořit vhodný text. I proto byl Alan na konci soutěže trochu zklamaný z toho, že jejich snahu porota neohodnotila. „Alespoň čestné uznání za kapelu jsme dostat mohli," dodal frontman nově vzniklé kapely.

Všichni tři členové chodí do jihlavské základní umělecké školy, kde hrají na různé hudební nástroje. „Máme zde také vyhrazenou místnost, kde se můžeme scházet na zkoušky. Škola se nám snaží vyjít vstříc," uvedl třetí člen kapely Matěj Kafka, který jako jediný nezpívá. Hraje na kytaru, kterou mu škola zapůjčila.

Hudební základ

Trojice se schází dvakrát až třikrát do týdne, většinou po výuce na umělecké škole. Matěj se totiž už více než šest let věnuje hraní na kytaru. Alan dokonce ještě déle. „Na kytaru hraju osm a půl roku. Na kurzy zpěvu nechodím, ale zpívám od mala. Zpívání je mojí součástí," popsal hudební záběr Alan. Třetí z party, Simona, se učí čtyři roky hrát na klávesy, pět let chodí na hodiny zpěvu a také v minulosti navštěvovala sbor.

A jaké jsou ambice kapely? Není vyloučeno, že se přihlásí do nějaké hudební soutěže. „Byli bychom rádi, kdybychom byli známí prozatím tady v Jihlavě a okolí, a do budoucna by se vidělo," uzavřela povídání Kykrlová.