Do světa plného kontrastů, kde se prolíná poklidný vesnický život minulého století s dnešní zrychlenou dobou, se doslova zamiloval. A tak třešťský rodák David Tesař, už moc dobře ví, že Banát lze slovy popsat jen těžko, že ten se prostě musí zažít.

Fotografování pro Davida Tesaře bylo dlouhou dobu jen koníčkem, nakonec se mu začal věnovat profesionálně a posledních 12 let je takzvaně na volné noze. V dnešní době pracuje především v Praze, kde se věnuje portrétní a svatební fotografii. Často a rád se ale vrací do Třeště.

Jeho fotografie z Banátu lidé mohli vidět na výstavě v Třešti, Jihlavě i Telči, teď je na řadě Praha. Tesař spolupracoval také na známém projektu Tváře undergroundu, kde se představilo deset významných osobností. Mezi nimi i Miroslav Skalák Skalický, který má mezi Krasonicemi a Meziříčkem vyhlášený Skalákův mlýn. David Tesař má další nápad na další zajímavý projekt, zatím o něm ale nechce mluvit.

Život v českých vesnicích v jižním Rumunsku začal třešťský rodák dokumentovat před několika lety. „Bylo to, jako bych se vrátil do doby, kdy jsem jako kluk jezdil na ves k babičce. Všude prašné cesty, na nich koňské povozy, na návsi husy, domy odemčené. To už ale není pravda. I v Banátu se všechno rychle mění, je to až šílené. Na mnoha místech už jsou asfaltové silnice, nad krajinou ční větrné elektrárny a mladí, co tu žijí, si kupují nejnovější mobily. Co zůstává, jsou staří sedláci, kteří se často sami snaží hospodařit a udržovat své usedlosti. Mnoho mladých totiž odešlo do Čech, nebo prostě tam, kde jsou peníze a práce,“ popisuje David Tesař proměny, které prostřednictvím svého dokumentu zachytil.

Fotograf se s místními postupně skamarádil a snaží se jim pomáhat. Jednomu známému doveze černý chleba, který se nedá ve státech na jihu Evropy sehnat. Dalšímu nakoupí léky proti bolesti, protože v Banátu nejsou tak běžně dostupné. „Když za nimi přijedu a bydlím u nich, nechovám se jako na dovolené, nenechám se obskakovat. Když vidím, že je třeba naštípat dříví, tak neváhám a jdu. K lidem, kteří jsou hodně soběstační, ale nemají lehký život, přistupuji s úctou a pokorou,“ vysvětluje Tesař.

Banát a české vesnice, jako je na příklad Gerník nebo Eibentál, v poslední době zviditelnil hlavně festival BANÁT, který se tam v létě koná. Češi tam jezdí speciálně vypraveným vlakem. Pro místní je to příležitost, jak si přivydělat. „Díky akci má práci spousta místních. Z vyhlášené koňařské vesnice Gerníku vyjíždějí povozy a dopravují návštěvníky na festival. Místní za to dostanou peníze a pro našince je to výborná atrakce,“ doplňuje další zajímavost z Banátu David Tesař.

Ten má vedle fotografií zachycujících proměny života českých vesnic v Banátu za sebou další zajímavou práci. Práci na knize Tváře undergroundu, kdy před několika lety dokumentoval deset výrazných osobností českého disentu a undergroundu a nezávislou festivalovou scénu. „Jedním z autorů projektu Tváře undergroundu byl i František Čuňas Stárek, který působil v Ústavu pro studium totalitních režimů. Takže jsem se mohl seznámit se spisy a s praktikami někdejší státní bezpečnosti, ze kterých běhá mráz po zádech,“ přibližuje Tesař.

Ke své profesi měl David Tesař blízko už od dětství díky rodičům. Jak říká, focení je nejenom prací, ale i naplněním. Cesta k tomu, aby se dostal tam, kde nyní je, byla dlouhá a těžká a prý ještě není zdaleka u konce. Jsou na ní ale okamžiky, kdy se utvrzuje v tom, že dělá něco, co má smysl. „Třeba v době, kdy jsem ještě dělal v novinách na Vysočině, jsme se se sestrou pomáhali tehdy nejvyšším Čechovi Tomášovi Pustinovi. Žil v bídných podmínkách, rodina nevěděla, co s tím. Díky tomu, že jsme měli kontakty, se nám podařilo mu jeho úděl aspoň trochu zpříjemnit,“ vzpomíná na příběh, který ho nakopl k další práci, David Tesař.