Mnozí betlémáři – pamětníci vzpomínají na svoje předky, kteří figurky z lipového dřeva vyřezávali před stoletím i dřív.
Třešť patří v tuzemsku k nejznámějším betlémářským střediskům. Vědí to domácí i zahraniční účastníci autobusových výprav. Mezi jinými i Japonci a Američané.

Marcela Lochmanová, nepřehlédnutelná dáma po šedesátce a betlémářka každým coulem, doma pečuje o rodinný betlém.

Jak dlouho se točíte kolem betlémů?
Od malička jsem betlém stavěla s tatínkem. Vždycky jsem to málem odstonala, protože jsem se hrozně bála, co zase pokazím. Už se mi i v noci zdávalo, že jsem figurce ulomila ručičku, nožičku… Měla jsem z toho trauma, a to ve mně zůstalo. Od malička ve mně zůstala také láska k betlémům, protože ten náš, to je kus života celé rodiny.

Teď už víte, jak na co sáhnout…
Tatínek měl zvyk, že každou figurku zabaloval zvlášť. Tehdy bylo tajemství, co rozbalite, ale já skládám figurky jednu vedle druhé a prokládám je papírem, takže vždycky vím, co beru do ruky.

O Vánocích se k vám chodí na betlém dívat dost zvědavců. Co na to rodina?
V Třešti nás zbylo 18 rodin, které pouští domů podívat se na betlém každého, kdo přijde.

Kolik lidí k vám přijde prohlédnout si betlém?
Když k nám chodí zástupy, je to pořádný záběr. Autobusy jezdí do 27. prosince. Za sezonu chodí kolem tří tisíc návštěvníků.

Kolik se k vám vejde nejvíc lidí?
Dvacet, pětadvacet. Jednou se během jediného dne u nás vystřídalo asi 300 lidí ze čtyř autobusů.

Vybíráte vstupné?
Přestože naše betlémy jsou světové unikáty, v Třešti žádný betlémář vstupné nevybírá. Návštěvy bereme jako vzácné hosty, kteří se přišli podívat na náš poklad. Jenom nás mrzí, že některé agentury na nás vydělávají, když svým klientům v autobusu účtují návštěvu betlémů.

Rádi se asi návštěvám pochlubíte…
Je to tradice, která mezi betlémáři zakořenila. Vždycky navštěvovali jeden druhého podívat se, jak letos postavil betlém a jaké vyřezal nové figurky a vůbec, co je nového.

Co říkal na betlémy bývalý režim?
Komunisté nás nikdy nezastavili, nikdo nikdy neřekl, že by se nesměly vystavovat, natož vyřezávat. Dokonce jeden předseda KSČ vyřezával Svatou rodinu. To bylo za mého dětství a potom tu bylo v rodinách asi sto betlémů a sedmdesát betlémářů pouštělo zájemce domů na prohlídku toho jejich betléma.

Váš betlém je spíš větší. Kolik máte figurek?
Naše rodina má celkem 410 figurek, ale vystavujeme jen 120.

Figurky vypadají zachovale…
Vystavujeme ty nejlepší. Všechny mám očíslované, i ty, co jsou zabalené v bednách, takže přehled mám dokonalý.

Některé betlémy jsou léty opotřebované…
My nemáme žádné poškozené figurky, protože každý z rodiny, komu procházely rukama, byl pečlivý, svědomitý a opatrný. Všechny postavičky jsou krásně zachovalé, na všech jsou původní barvy. I na těch schovaných v našem depozitáři.

Jak starý je váš betlém?
Může mu být kolem 200 let. Všechny figurky nejsou stejně staré, ale ty nejstarší docela jistě pamatují dvě staletí.

Víte, kdo figurky vyřezával?
Tyhle kolem koní a velbloudů tříkrálového průvodu vyřezával můj pradědeček. Další vyřezávali staří řezbáři z okolí. Znám jejich příjmení, například Boudný nebo Klaus. Nejmenší figurky vyřezávala paní Petronila Krechlerová, která řezala do svých 92 let. Zemřela v roce 1945.

Bez mechů by se betlém nedal postavit?
Nedal. Betlém se musí postavit do čerstvého mechu. Jak mech sesychá, stavby se trochu naklání. Časem se musí vychytat blechy a stavbičky doladit.

Používáte jen přírodní materiály?
Rakušané se třeba nebrání plastům, ale my stavíme jen z přírodních materiálů. Kromě figurek tu není nic, co by bylo barvené. Zakládám si na tom, aby tu byly různobarevné mechy a další barevné přírodní věci, které v lese rostou.

Sama chodíte na mech?
Nejen na mech. Vyrazím vždycky s košíkem a sbírám různé rostliny. Miluji přesličku, ta dává mechům takový měkký přechod z barvy do barvy.

Důležitá je i stromová kůra…
Bez kůry se neobejdeme, z té jsou skály. Ale nejdůležitější jsou mechy. Jak vidím různobarevný mech, už ho beru. Větvičky, i usušené houby plamínky, to je jako červený oheň. Je to krása asi právě proto, že všechno je přírodní. Při stovkách návštěvníků se k vám dostanou i nejrůznější odborníci…
Měli jsme tu třeba „koňáky“ z pardubické dostihové dráhy a těm se zalíbili naši koně, že mají pěkně vypracované plece a nohy. Z toho, jak má jeden položené uši usoudili, že povahou je necuda neboli zlý. Pochvalovali si i naše velbloudy, jak jim děda krásně vyřezal „krucánky“ srsti.