Návštěva hradů a zámků ale není tak jednoduchá, jak byli lidé zvyklí. Platí přísná pravidla, včetně dodržení dostatečných odstupů. V každém objektu čeká na návštěvníky stojan s dezinfekcí.

Tisíc plyšových medvídků, stovky starožitných hodin, expozice moderního skla. V sobotu 30. května se skoro po dvou měsících otvírají návštěvníkům brány hradu v Ledči nad Sázavou, kde se ten den, shodou okolností koná i setkání středověkých lukostřelců. „Ta karanténa nás pořádně přibrzdila. Každý rok chodily na hrad tisíce lidí, rok od roku víc, ale snad to během sezony doženeme a turisté se vrátí. Děláme pro to maximum,“ povzdechne si průvodkyně Markéta Štepánková. I při vstupu do hradu nás vítá upozornění, abychom nezapomínali na roušky a dezinfekci rukou. Návštěvníci se trousí po desítkách.

Poklad nástěnných maleb

I když bylo zahájení hlavní návštěvnické sezóny kvůli karanténě odloženo, stavební práce na hradě pokračovaly. „ Jižní křídlo prochází rozsáhlými úpravami, už na začátku se uskutečnily odborné zásahy restaurátorů, které odkryly velmi vzácný poklad v podobě nádherných nástěnných maleb z roku 1562 zachycujících tehdejší majitele hradu,“ říká slečna Markéta a ukazuje na protější zeď v sále, kde právě stojíme. Právě tyto prostory jsou nyní přístupné v rámci otevření nové expozice nazvané Sklářství na Vysočině. „Zatím je otevřený jeden hlavní sál, kde právě jsme. Chtěli jsme zpřístupnit ještě pět dalších sálů, ale kvůli karanténě to nešlo, měla tu být i sklářská pec,“ dodává průvodkyně.

Sekaná od Maxijedlíka
Zkuste si upéct sekanou podle Maxijedlíka

A jak vlastně vznikl nápad uspořádat výstavu právě v Ledči na  hradě? „Je to především zásluhou pracovníků havlíčkobrodského muzea, kteří se při hledání nové specializace zaměřili právě na obor sklářství, který má na Vysočině dlouholetou tradici. Celý projekt je podporován i ze strany Kraje Vysočina, který rok 2020 vyhlásil rokem skla,“ vysvětluje průvodkyně.

Tisíc plyšáků najednou a stovky hodin

Milujete medvídky? Snad každý z nás jako dítě usínal s nějakým tím plyšákem pod polštářem. Na hradě v Ledči okřeje srdce dospěláka a dítě nevyjde z úžasu. Největší koncentrace plyšových medvídků na čtvereční metr. Kam dřív zamířit fotoaparát? Prohlídka trvá sotva třicet minut ale medvídků je, jak prozrazuje naše průvodkyně slečna Markéta, dobrá tisícovka. Pocházejí ze soukromé sbírky. A co je nejúžasnější, nikde tady nevisí cedule nedotýkat se. Ano, děti mohou na většinu exponátů sahat. Medvídky mohou děti houpat na houpačce, hrát s nimi Člověče, nezlob se, sklouznout je na skluzavce, povozit je v kočárku, pomazlit je, nebo si jen v klidu prohlédnout. Nejstarší medvídci jsou vystaveni ve vitrínce a jsou chráněni před nenechavými prstíky malých návštěvníků. Našli jsme zde medvídky několika velikostí barev, velikostí, háčkované, šité a podobně. „Počkejte, až uvidíte postel plnou medvídků nebo pandí koutek,“ usmívá se průvodkyně.

Kultura - ilustrační foto.
Z bývalé bramborárny chtějí mít v Pohledu kulturní dům

Stovky hodin nevyčíslitelné hodnoty. Snad proto je tu bezpečnostní čidlo skoro na každém kroku. Hodiny nástěnné, miniaturní stolní, i masivní sloupové. To musí být rachot, když začnou všechny najednou odbíjet. „Nebojte se, to se nestane. Některé hodiny už nejdou, další nesmíme natahovat, aby se nepoškodily,“ vysvětluje průvodkyně a dodává: „Už ten samotný tikot stojí za to, celý den by tu asi vydržel málo kdo.“ Unikátní muzeum hodin je ve čtyřech místnostech v jižním křídle hradu.

Nejstarší hodiny pamatují dobu renesance, další byly vyrobeny ještě před rokem 1580. Jsou tu ale i hodiny novější a jeden téměř současný výrobek - takzvaný regulátor. Podle informací průvodkyně je starý jen pět let, ale od historických kusů je k nerozeznání. Navíc je absolutně přesný. „Přitom se natahuje jen jednou za rok,“ ukazuje průvodkyně na vysoké sloupové hodiny u okna první místnosti.

Jen pro upřesnění, žádné hodiny, které hrad nyní vystavuje, nepocházejí přímo z hradu, všechny jsou dlouhodobě pronajaté. Kurátorovi výstavy se je podařilo shromáždit z několika různých českých sbírek. K vidění budou na hradě ještě dlouho, údajně až 20 let.

Foglarovo muzeum

Snad každý kluk v mládí četl Foglarovu knihu Rychlé šípy a dával si otázku, kde jsou Stínadla, kde je klubovna, kde je Sluneční zátoka? Na všechny tato otázky můžete dostat  odpověď v Ledči nad Sázavou v expozici  Rychlých šípů i s průvodcem. Milan Teslevič z Prahy vybudoval v prostorách ledečského hradu unikátní Foglarovo muzeum včetně jeho pracovny. Známý spisovatel totiž jezdil se skauty na tábory do nedaleké Sluneční zátoky. V expozici teď najdete nejen stovky kreslených Foglarových portrétů, a originálních fotografií z táborů, ale i jeho tajemná Stínadla. A ty jsou jedním z největších Foglarových tajemství. Byla, a dodnes jsou, Stínadla. I ta se Milan Teslevič rozhodl na hradě vybudovat. Foglar ale nikdy neprozradil, kde ten nápad na Stínadla sebral.

Město Ledeč investuje do oprav hradu, muzea i církevních památek nemalé částky. Ilustrační foto.
Ledeč pečuje o památky vlastní i cizí. Přispěla na opravu hradu nebo kostela

Hrad v Ledči nad Sázavou byl po mnoho desetiletí ve správě Lesů České republiky, po roce 1989 přešel do vlastnictví města Ledeč nad Sázavou a společnosti Kovofiniš s.r.o. (do roku 2017 pod názvem Aquacomp Hard s.r.o.) tím začala pro hrad nová doba a etapa rozsáhlých rekonstrukcí.

Jak se dříve topilo

Zhruba o dvě hodiny později a dvacet kilometrů dál. Státní hrad Lipnice nad Sázavou. Návštěvníky vítá skupina průvodců v čele s kastelánem Markem Hanzlíkem. „Za den přišlo tak sto lidí,“ hlásí kastelán. I tady po karanténě sčítají ztráty. „Počítali jsme to v rámci celého Národního památkového ústavu a došli jsme k desítkám milionů,“ povzdechne si kastelán.To má samozřejmě vliv na veškeré dění na hradech a zámcích. „Ano zdražili jsme vstupné,“ potvrzuje kastelán. Dospělí platí 120 korun, děti osmdesát. Naštěstí, jak dodává kastelán má hrad takzvané volné prohlídky, proto není potřeba tvořit přesně spočítané houfy. „Snad se ty ztráty nějak vyrovnají o prázdninách, kdy jezdí hodně turistů, ale už víme, že nějaké místní atrakce, jako je noční prohlídka hradu, budeme muset asi škrtnout,“ konstatuje kastelán. Jak dodává, bojí se nejvíc toho, aby nepřišla nějaká další vlna nákazy nebo nějaká silná ekonomická krize.

Na nutnou opravu střechy děkanství přispěje město i stát.
Pět historických domů v Brodě čekají opravy

S ohledem na slunečnou sobotu bylo kolem hradu živo. Nejnovější expozicí na hradě je momentálně unikátní výstava starých kachlů pod názvem Muzeum vytápění středověkého hradu. „Z vyhořelého lipnického hradu byl v průběhu století zachráněna shromážděn jedinečný soubor středověkých kachlů, takzvaný Lipnický poklad,“ vysvětluje kastelán Hanzlík. Na záchraně tohoto unikátu měl podíl lipnický učitel Ondřej Šikýř a správce hradu Matěj Mendl. Originálních kachlů se světskými i církevními motivy pocházejících z hradu je 400, dalších 350 replik odkázal podle informací kastelána Hanzlíka ve své pozůstalosti hradu lékař Zdeněk Hazlbauer. Expozice kachlů je stálá a na hradě už zůstane.

Výstava kachlů je podle kastelána zatím poslední expozicí, kterou hrad nabídne. „Na nic dalšího nezbude čas. Je před námi velký úkol. Opravy střech. Starý šindel na střechách dožívá. Poslední opravy se dělaly někde koncem 80. Až 90 let 20. století. Jedná se o víc než dva tisíce metrů čtverečních, opravy budou stát nejméně šest milionů. Takže hledáme cesty, kde peníze získat. Bez dotací to samozřejmě nepůjde,“ ˇkonstatuje kastelán.