Za vzplanutí inkubátoru v jihlavské nemocnici na konci září roku 2000 mohla souhra nešťastných náhod. Zdravotní sestra, která o Kláru v inkubátoru v noci pečovala, neměla antistatickou obuv a kvůli statické energii a vysoké koncentraci kyslíku v prostoru inkubátoru se vznítily ruce sestry, podložka, na které Klára ležela, a plena. „Začala jsem hořet v inkubátoru. Převezli mě do Brna s popáleninami na pětatřiceti procentech těla," popisuje dnes třiadvacetiletá žena.

Vývoj případu

Rodina Hintenausových se s jihlavskou nemocnicí soudila od roku 2002 do roku 2009. Po několika odvoláních rodina spor vyhrála. O zadostiučinění se ale podle Kláry Hintenausové hovořit nedá.

V brněnské fakultní nemocnici ležela asi měsíc v umělém spánku, kdy byla připojená na přístrojích a lékaři ji zkoušeli udržet při životě. „To se jim povedlo. No a pak jsem postupně od dětství podstupovala rekonstrukční operace. Mám popálené záda a levou ruku, museli mi amputovat malíček," sděluje Hintenausová.

Kromě prvotní a akutní léčby prodělala ve svém životě dalších třináct operací.

Tu poslední před devíti lety. „Po operacích člověk musí chodit na lasery, nosí kompresní oblečení a musí pravidelně mazat poškozenou kůži," vysvětluje Hintenausová.

Na levých končetinách a zádech jí zůstaly jizvy. Své tělo bez jizev nebo s malíčkem Hintenausová nikdy nezažila, podle jejich slov to tak pro ni bylo snažší. „Neříkám ale, že to vždycky bylo jednoduché. Holka v době dospívání s tím není úplně smířená, že má celý život úplně jiné tělo než zbytek populace," podotýká.

Přesto se v roce 2015 rozhodla léčbu sama ukončit. „Už jsem nechtěla na další operaci. Jjizvy, které mám, už hezčí mít nepotřebuju. Lékaři na mě nechali opravdu spoustu práce, a i moji rodiče, kteří se o ty jizvy museli neustále starat. Asi už by mi ta bolest a komplikace, které operace obnáší, nestály za to," přiznává Hintenausová.

Se zdravotními komplikacemi se podle svých slov nepotýká. „Nemám malíček, takže nějaké omezení v tomhle mám. Ale že bych měla poškozené orgány, to ne. Přestože si lékaři nejprve mysleli, že moje ledviny to nezvládnou. Tím, že jsem opravdu poctivě cvičila, mám naštěstí i pohyb skoro na stoprocentní úrovni," říká Hintenausová.

S péčí o jizvy Hintenausové pomohla také organizace Popálky, se kterou spolupracuje dodnes. Jakožto vystudovaná všeobecná zdravotní sestra jezdí jako zdravotník na tábory, které organizace pořádá.

Přestože Popálky letos slaví deset let, historie této pacientské organizace sahá hlouběji. Konkrétně do poloviny devadesátých let, kdy pod záštitou Kliniky popálenin a plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno vzniklo Sdružení na pomoc popáleným dětem. Za jeho vznikem stál primář někdejšího popáleninového centra Ivan Suchánek. „Původním smyslem zformování organizace bylo umožnit setkávání rodičů popálených dětí na různých akcích a prázdninových pobytech, aby se mohli vzájemně poznat a vyměňovat si zkušenosti. Na této platformě fungují i dnešní Popálky, jen jsme podporu, kterou pacientům poskytujeme, postupně rozšířili,“ vysvětlila zakladatelka a ředitelka organizace Popálky Jana Lacinová.

Lidem po úrazech popálením se Popálky snaží pomáhat už v nemocnici. S pacienty mluví o péči, která je čeká a psychických, sociálních a finančních důsledcích jejich úrazů. „V kontaktu s nimi ale zůstáváme i po propuštění do domácího ošetřování. Člověku se uleví, když si může popovídat s někým, kdo si prošel podobnou cestou, kdo mu poradí, jak třeba pečovat o jizvy nebo doporučí vhodné prostředky, které používat,“ popsala Lacinová.

Podle vedoucího lékaře Popáleninového centra Fakultní nemocnice Brno Radomíra Magera popálených pacientů ubývá a i rozsahy jejich úrazů se postupně mění. Již nebývají tak kritické jako dříve. Klíčové jsou podle něj preventivní programy pro děti a dospívající, velký tlak různých průmyslových společností na bezpečnost při práci a v neposlední řadě i změna životního stylu, zejména u dětí. „Ty už dnes nedělají tak nebezpečné aktivity jako dříve, tráví více času u počítačů a telefonů, chovají se jinak,“ doplnil Mager.

Kliniku popálenin a plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno má v plánu se společně s organizací Popálky zaměřit na rozvoj rehabilitační a rekonstrukční fáze péče o popálené pacienty. „Intenzivně pracujeme na tom, abychom v blízké budoucnosti mohli popáleným pacientům usnadnit náročnou rehabilitaci pomocí pokročilých technologií,“ uvedl přednosta Kliniky Libor Streit.