Během sedmi let chce sehnat čtyři miliony korun. Po prvním roce má něco přes tři sta tisíc. „Na to, jak jsou Studnice malá vesnice, se daří peníze sbírat dobře,“ těší Habermanna. Peníze nechce vybírat jen od veřejnosti, až bude mít v ruce „papíry“, osloví i velké firmy na Jihlavsku.

Nabídne jim mimo jiné adopci píšťal. „Bude možné si adoptovat píšťaly v různých cenových kategoriích. Uvažujeme o tom, že prospektové píšťaly, ty viditelné, budou dražší a bude tam gravírované jméno nebo firma. Ale ta přijde třeba i na dvacet tisíc,“ poodhaluje zákulisí mladý varhaník.

Téměř padesát tisíc korun se podařilo sehnat v rámci sousedského odpoledne ve Studnicích, další peníze získává spolek Život pro varhany z různých sbírek na internetu. A pořádá koncerty. „Opět připravujeme Varhanní Vysočinu, letos budou koncerty jinde než minulý rok,“ říká Habermann.

Zdroj: Youtube

Varhanní koncerty letos v září a říjnu zavítají do Polné, Želiva, Moravských Budějovic, Obyčtova a Humpolce. „Mimořádný koncert Mozartovo Requiem bude šestého listopadu v Jihlavě a výtěžek z tohoto koncertu chceme věnovat na opravu varhan do Studnic. Vstupné na varhanní koncerty bude dobrovolné, na benefiční Mozartovo Requiem však chceme nějakou částku stanovit,“ plánuje Habermann.

Současná ekonomická situace není zrovna příznivá, šetřit na varhanách se ale nebude. „I kdyby to mělo trvat delší dobu, myslím si, že stojí za to si počkat. Můžeme oslovit firmu, která to udělá za mnohem menší peníze, ale kvalita je někde úplně jinde,“ popisuje varhaník a pokračuje: „Chtěl bych, aby to vydrželo další desítky nebo stovky let. Nechci, aby se zase udělala oprava jako v roce 2004. Tehdy se investovalo sto deset tisíc a varhany byly už další rok špatné.“

V současném světle je možná trochu škoda, že se sbírka na jejich opravu nezačala organizovat o pár let dříve. „V posledních letech se opravilo hodně varhan, ekonomická situace tomu přála. Na Vysočině v okolí šlo o historické, barokní nástroje, je jednodušší na ně sehnat peníze. Ale například v Třebíči neměli historický nástroj, potřebovali vybrat devět milionů a také to zvládli,“ je optimistou Habermann. Další varhany se opravovaly třeba v Polné, ve Žďáře nad Sázavou nebo v Brtnici.

Rodiče začínají nakupovat školní pomůcky. Ilustrační foto
Nákupy do školy na Jihlavsku? Nejvíce zdražil papír, ceny mohou ještě růst

Habermann ve Vysokých Studnicích pořádá i koncerty, a to s velkým úspěchem. Uvědomuje si, že s kvalitním varhanním nástrojem se nebude stydět pozvat ani renomované hosty. Překážkou pak nebude ani poněkud menší kapacita kostela. „Při koncertu Dagmar Peckové jsme si ověřili, že to není problém,“ vzpomíná na akci, kdy mohli lidé v kulturním domě sledovat přímý přenos z kostela. Kapacita se tak více než zdvojnásobila.

S muzikanty z celého světa se Alfred Habermann setkal během ročního působení na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Stuttgart, kde byl ve třídě profesora Nathana Laubeho. „To je Američan, je mu čtyřiatřicet let a myslím si, že je jeden z nejlepších varhaníků své generace. Je to o tom, jak o hudbě přemýšlí, co všechno v tom vidí a jak to dokáže předat studentům,“ nešetří chválou varhaník z Vysočiny a pokračuje: „V rámci studia ve Stuttgartu jsem se připravoval také na svou první mezinárodní soutěž, která se konala v lotyšské Jurmale. Získal jsem zde druhou cenu, která je pro mě velkou motivací i do budoucna.“

Ve Stuttgartu ho ale uchvátila hlavně samotná škola, která je z roku 1997. „Je to obrovská budova, má dvě patra pod zemí, k tomu čtrnáctipatrovou věž. Je tam třináct varhan, různé druhy. My máme v Praze tři nástroje, z toho jeden je v sále, kde se neustále něco děje, tam se dostat je náročné a další dva jsou v ne úplně dobrém stavu,“ popisuje varhaník.

Řidič havaroval na dálnici nedaleko od Jihlavy, skončil v brněnské nemocnici.
U Jihlavy havaroval řidič mercedesu. Na následky vážného zranění zemřel

Nicméně ani ve Stuttgartu prý nemuselo být tolik varhan. „Když se stavělo, varhaníci si měli vymyslet, co by chtěli za nástroje. Oni to tedy sepsali a předem počítali s tím, že to nikdo neschválí. Ale na ministerstvu to omylem někdo odsouhlasil, tak rychle začali uzavírat smlouvy. Když se zjistilo, kolik to bude stát, mělo se redukovat, ale smlouvy už zrušit nešlo,“ směje se Habermann, když líčí kuriózní historku. „Školy v Německu jsou dobře vybavené, ale tohle je i na jejich poměry trochu extrém,“ dodává.

V Německu byl přitom sám a nepodařilo se mu získat pokoj na vysokoškolské koleji. Nakonec ale sehnal hotel, který byl za studentskou cenu zpočátku levnější než kolej. „Pak se tedy zdražovalo, ale zůstával jsem tam. Až poslední měsíc, když nebylo v hotelu volno, jsem musel bydlet na privatu,“ vzpomíná na dobrodružství s ubytováním. Překvapením pro něj také bylo, že je v Německu levněji než u nás. „Třeba některé potraviny tam byly za polovinu, ani bydlení tam není ve srovnání s Prahou moc drahé,“ uzavírá.