"Kdo miluje samotu, najde ji v odlehlém lese Klocu dvanáct kilometrů jihozápadně od Jihlavy. Turista tam pod klenbou bukových velikánů za den sotva potká člověka. Automobilista za jízdy z Jihlavy do Pelhřimova vídá u silnice nad zaniklou osadou Brádlem popásat se polokrotké srny. V Bílém Kameni, osm kilometrů severozápadně od města, napájí živá voda, neobyčejně studená, potůčky, bohaté na pstruhy. Když pak teplé sluneční paprsky krásného jihlavského podzimu ozáří stinné lesy, rok co rok objeví se úroda hub až do zamrznutí,“ přiblížil první muž jihlavského lesního úřadu Ambrož.

„Pan rada ví všechno o přírodě a vše kolem stromů má v malíku. Nikdo tak nezná místní lesy jako pan vrchní rada,“ potvrdili na jaře 1925 novinářům lesní adjunkti Jan Krautschneider a Antonín Šimánek. Právě v létě, kdy naplno přibíraly na síle stromy a všechno se utápělo v zeleni, se rada Ambrož cítil nejlíp. Obden vyrážel s adjunkty do lesů kolem Jihlavy plánovat výsadbu, kácení a údržbu včetně městských parků.

První muž jihlavského lesního úřadu Ambrož nastoupil v roce 1924 po německých předchůdcích. Byl velmi schopný a během několika let přivedl hospodaření po všech stránkách k mimořádnému rozkvětu.

Byl také zaníceným historikem: „Tradice městských lesů je stará jako město samo. Lesy umožnily středověký rozvoj hornictví v kraji, pak zásobily palivem kvetoucí průmysl soukenický a nato daly vzniknouti renomovanému dřevoprůmyslu ve městě,“ shrnul inženýr Ambrož.

Připomněl, že od roku 1351 si město Jihlava velmi dobře vedlo, když skupovalo okolní panství.“Jihlavě tehdy patřily tři městysy a 51 vesnic o rozloze 28 tisíc hektarů a byla tak nejbohatším městem v zemích koruny české,“ uvedl v roce 1926 Stanislav Ambrož. Po sedmi letech Národohospodářská propagace Československa převzala jeho zprávu jako oficiální informaci.

„Ovšem roku 1625 za protireformace zcizeno bylo městu celé panství Štoky a v roce 1777 z nařízení císaře Josefa II. přišla pozemková reforma, takže dnešní pozemkový majetek města o výměře 2 786 hektarů představuje jen zbyteček původního bohatství,“ povzdechl si lesní rada. Svojí profesi propadl a bezmála všechen svůj čas věnoval lesům. Dokonce si pamatoval jména lesních a hajných, sloužících na hájovnách a fořtovnách kolem Jihlavy.

V Popicích sloužil svého času lesní František Pirochta, v Brádle měl sídlo lesní Otto Salomon, v Bukovnu Antonín Hartl, o lesy kolem Bílého Kamene se staral Jindřich Reim, lesní v Otíně, kam patřil revír Dlouhé Brtnice, byl František Staněk. Hajní v Popicích byli Jan Bauer a František Janků. V lesích kolem Bukovna si vykračoval s flintou hajný Josef Lukschanderl, kolem Bílého Kamene Ladislav Tůma, o lesy kolem Dlouhé Brtnice se staral hajný Konrád, v Otíně sloužil hajný František Musil a jinde na Jihlavsku ještě dva tři muži v zelených kamizolách včetně výpomocného hajného Františka Burdy. Informace radního Ambrože potvrdil adresář města Jihlavy z roku 1926.

Lesní adjunkt Jan Krautschneider svého času doplnil šéfa: „Městská rada jako majitelka lesů ochotně dovoluje návštěvu lesů turistům a žádá jen slušné jejich chování. I chudáci mohou do lesů, patří jim všechen suchý odpad stromů, kterým topit mohou.“

„Nevysychající prameny a potůčky hostí pstruhy jako své praobyvatele. K uchování jedinečné bukové mikrofauny prohlásila městská rada část lesa popického za rezervaci. Houštiny s vysokým přírůstkem jsou útulkem srního. Lišky a kuny pečují o to, aby zaječí a králičí hlodavá rodina se příliš nerozmnožila. Nad lesními vrcholy, které jsou mu hnízdištěm, vznáší se jestřáb. Večer pak ze svých podzemních skrýší vylézá jezevec samotář,“ neodpustil si lesní rada poetický akcent a doplnil:

„Drsné klima nedovolí škůdcům z říše hmyzu rozmnožiti se v míře lesům nebezpečné. V dutinách starých stromů nalézá datel, odvěký nepřítel kůrovců, svůj příbytek.“

Jihlavský novinář a zastupitel Bohumír Bradáč roku 1931 připomněl, že z pozoruhodností lesů sluší se zmínit o místě Bukovno s rozhlednou Šacberk, kde se v zimě lesy jen jen hemží lyžaři. Také poukázal na krásy Heulosu, kde pod hradbami města po obou stranách údolí Malé Jihlávky krásný, třicetihektarový park utkví v paměti každému návštěvníkovi.

Dnes o lesy pečuje (od roku 1995) Správa městských lesů Jihlava, hospodařící na výměře 3 716 hektarů. Společnost se stará také o městskou zeleň, 40 hektarů lesoparku a o dva hřbitovy.