Věnuje se hlavně malování, výtvarné činnosti a psaní básní. Občas se ale pustí do nejrůznějších jiných uměleckých výzev. Třeba do restaurování starého betlému svého strýce Metoděje. O tom bude také následující povídání.

Takto vypadá volební místnost ve Vanůvku.
V malé obci na Jihlavsku k volbám přišli téměř všichni

Můžete prosím přiblížit, jaký betlém jste restaurovala?

Restaurovala jsem betlém, který můj strýc Metoděj Florian (*1904 + 1987, nejstarší syn Josefa Floriana, vydavatele Dobrého díla) vyřezal asi před 60 lety pro farnost v Lužicích. Betlém zahrnoval dvoukřídlé pozadí z překližky na dřevěném rámu s malbou kopcovité krajiny se stromy a s noční oblohou plnou hvězd, překrásnou doškovou chaloupku a krabice figurek. Na pozadí betléma se podíleli ještě dva strýcovi sourozenci, Anna Florianová a Michael Florian, jak jsem se dočetla z nápisů na rubu.

Má betlém nějakou zvláštnost?

Zvláštností toho díla je, že některé figurky jsou oblečené přímo v lužickém kroji. Prý se mezi nimi najdou i podoby předků místních lidí. Byla jsem obklopena celé dny nádhernou společností a obdivovala jsem bravurnost, s jakou strýc vyřezával. Měl svérázný styl, drsně něžný, nic vyumělkovaného.

Proč jste se do toho pustila?

V Lužicích se po 60 letech rozhodli dát betlém zrenovovat. Přáli si, aby na tom pracoval někdo z rodiny Metoděje Floriana. Dotázali se u nás ve Staré Říši na obci, jestli tu někdo k tomu není. Starosta Zdeněk Svoboda jim řekl o mně. A tak to všechno začalo.

Jak dlouho vám práce trvala?

Byla to zdlouhavá práce a nešlo to dělat na jeden zátah. Některé postupy vyžadují zaschnutí a tak dále. A já potřebuji občas i odstup, abych se ke všemu vrátila s chutí. Myslím si, že je to nějak dohledatelné, míním cítit, když se do toho nevkládá srdce.

Kolik figurek jste restaurovala?

Kolem 110.

Budete ještě nějak pokračovat?

Ne, zakázka je dokončená.

Co bylo na práci nejtěžší?

Strýc Metoděj maloval figurky temperami, protože na olejové barvy byl alergický. Občas něco voskoval, jinak se povrchovou úpravou nezaobíral. To bylo podle očekávání opravdu veselé. Šedesát let bylo zakouslých přímo v barvě a místy se tvořily nečistoty až hrbolky, které statečně setrvávaly na svých místech.

Volby na Vysočině.
ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Jak jste tedy při práci postupovala?

Vždy se musí zachovat co nejvíce z původního. Tato práce vyžaduje rozvahu a respekt k tvůrci. A také si musíte na kouscích otestovat, jaký postup zvolit. Technická zpráva vydala na tři stránky. Zjednodušeně: červotoče zabít, rozkousané dřevo zpevnit, figurky očistit suchou i mokrou cestou, potřebná místa vyretušovat a povrch uzavřít lakem a navoskovat. Je to pro mě adrenalin, obzvláště když je něco hodně zničené.

Bude betlém někde k vidění?

Betlém bude k vidění od 24. prosince 2017 v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Lužicích a bude vystaven určitě po celý leden 2018. Strýc dělal betlém i pro sousední farnost Tvrdonice. 

Pomáhal vám s betlémem někdo?

Až na pár dodělávek ulomených malých fragmentů to bylo čistě mezi mou a strýcem Metodějem. Drobnosti dořezala staroříšská řezbářka Jaroslava Florianová.

Máte teď v plánu něco dalšího, do čeho se pustíte? Třeba opět z rodinného archivu.

Pracovat na něčem z „rodinného archivu“ je pro mě velmi potěšující. Již se mi to několikrát poštěstilo a vždy je to pro mě přímo milá a důvěrná společnost. Nějak u toho své předky cítím a jsou mi obzvlášť blízko. Ale mou prioritou je moje vlastní tvorba, kdy se mi v hlavě a duši hromadí věci, které mi činí nějaký vnitřní přetlak a druhým jsou často nepochopitelné. Vymluvím se v blízké době zase do olejomaleb a chystám vydání své sbírky poezie. Tato komunikace mi skýtá bezbřehou svobodu a činí mě mimo jiné i šťastným člověkem.

Vy malujete obrazy, máte výstavy různě po republice. Nyní mě zaujal váš street art na plotě. Můžete prosím přiblížit i tuto aktivitu?

Zaujaly mě aktivity, kdy třeba operní zpěváci začnou zpívat v metru, nebo na ulici. Přinesou umění mezi lidi, kteří by se třeba nikdy na jejich představení nedostali. Tím je to velmi živé a aktuální. Je mi sympatické, že lidé neřeší vstupenky, oblečení, dopravu…To, že malíři po světě věší své obrazy na zábradlí, do ulic a podobně, je stará věc. Ale ten náš plot mě napadl až teď. Baví mě hledat nové možnosti pro přiblížení mých obrazů druhým. Každý prostor přináší něco jiného. Můj záměr s obrazy do ulice je závislý na počasí, a to na sebe nechalo čekat skoro 14 dnů. Můj street art ve Staré Říši překvapil, ale viditelné reakce byly velmi pozitivní, což mě potěšilo. Uskutečnila jsem ho již třikrát.