VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Byly to nejhorší dva roky mého života, když mě nutili konvertovat k islámu

Jihlava – Byly to nejhorší dva roky mého života. Mě jako křesťana se snažili přesvědčit, ať přestoupím na islám. Protože jsem to neudělal, neprodloužili mi pracovní smlouvu, a musel jsem proto ze Saúdské Arábie odjet. I to je jeden ze životních osudů třiašedesátiletého Munira Al Youssefa, který momentálně žije v Jihlavě a žádá o azyl v České republice.

11.11.2017
SDÍLEJ:

Munir Al Youssef.Foto: archiv Munira Al Youssefa

Do rodné Sýrie, kde roky zuří válka a panuje tam dost složitá situace, se vrátit nechce. Moc rád by nyní zakotvil v zemi, kde kdysi studoval vysokou školu, zamiloval se a narodila se mu dcera.

Jak jste se dostal do tehdejšího Československa?

Mezi ČSSR a Sýrií byla v 80. letech družba. Dodnes u nás fungují československé cukrovary, velký mlýn, malé elektrárny, tkalcovny nebo pivovar. Většina socialistických států nám pomáhala studovat. Když jsem byl mladý, přihlásil jsem se na studium do Sovětského svazu. Bylo již obsazeno, ale nabídli mi jet do ČSSR. V té době jsem tuto zemi neznal. Nevěděl jsem, jak to tam chodí, ale rozhodl jsem se to zkusit. Později jsem byl moc rád, že jsem se nedostal do Ruska, v Československu to bylo mnohem lepší.

Jaké byly začátky v cizí zemi?

Ze začátku to bylo hodně těžké, tady bylo všechno jiné než u nás. Velká zima, jiné ovoce, jiné tradice. Bylo nám smutno, stýskalo se nám po rodině a kamarádech. Také jídlo je hodně odlišné od našeho, trvalo nám dlouho, než jsme si zvykli. Jeden spolužák to nemohl vydržet a asi po měsíci se vrátil do Sýrie.

Co pro vás bylo nejtěžší?

Nejtěžší bylo naučit se češtinu. Kurz začal brzy po našem příjezdu, přestěhovali jsme se kvůli tomu do Jihlavy. Měli jsme problém naučit se gramatiku. Hodně slov je těžkých, některá neumím vyslovovat dodnes. Po šesti měsících už jsme trochu rozuměli, zvykli jsme si na jídlo a počasí, začalo to být lepší. Deset měsíců jsme studovali češtinu, matematiku, místní kulturu. Potom jsme dělali přijímací zkoušky na vysoké školy v Praze a Brně.

Vybavujete si ještě i po letech něco ze svého pobytu v Jihlavě?

Pamatuji si na zástupce ředitele z jihlavské školy, byl hodně přísný. Bydleli jsme na internátě a večer museli být z vycházek do deseti hodin zpátky. Někdy kluci chtěli v pátek nebo v sobotu zůstat venku déle, a když se vrátili, bylo zamčeno. Tak vlezli dovnitř okýnkem na záchodě. Zástupce hledal, kudy se do budovy mohli dostat, až na to přišel. Další pátek večer natřel rám okna barvou. Druhý den poznal, kdo byl venku déle, protože byl špinavý od barvy. Jindy zase nachytal spolužáka, jak sedí na stromě a jí třešně. Donesl si hadici a začal na něj stříkat vodu. Spolužák slezl dolů, vzal mu tu hadici a polil ho taky (smích).

Neuměli jste pořádně jazyk, ale museli jste i tak zvládnout výuku.

Jednou se přihodilo, že učitel matematiky počítal na tabuli rovnici. Najednou se zastavil a přemýšlel. Spolužák mi říká, cože to učitel dělá, vždyť je to špatně. Odpověděl jsem mu, ať mu to tedy řekne. On na to opáčil, jak to asi tak udělá, když to neumí říct česky. Poradil jsem mu, ať to prostě napíše na tabuli. Tak šel, vzal si od učitele křídu, všechno smazal a vypočítal to znovu. Správně. Učitel jen nevěřícně kroutil hlavou a prohlásil, že by měl učit on a že si sedne do lavice místo něj (úsměv). Dost srandy jsme si užili s češtinou.

To věřím.

Jedna spolužačka, co přijela později a uměla jen málo česky, chtěla jednou vařit naše jídlo z čočky a bulguru. Šli jsme s ní do obchodu. Sdělila nám, že bude mluvit sama, že jí do toho nemáme kecat. Vešla do obchodu a zeptala se prodavačky: Máte prosím kočku? Ona odpověděla, že ano a kterou chce. Spolužačka odvětila, že kilo (úsměv). Prodavačka už nás znala. Věděla, že spolužačka neumí moc česky a vytušila, že chce čočku. Hrozně jsme se tomu tehdy smáli.

Vám i vašim kamarádům se pak podařilo dostat na vysoké školy.

Do Brna se nás dostalo 8 Syřanů, všichni jsme vysokou školu dokončili. Jeden spolužák v Brně zůstal, druhý se tam vrátil za dva roky. Oba se tam oženili a dodnes žijí v Brně. Jeden kamarád se dostal na školu do Prahy. Byl hodně chytrý a dobrý v matematice a fyzice. V prvních třech ročnících měl samé jedničky. Ve škole mu řekli, že může studovat 4. a 5. ročník dohromady. Školu měl tedy hotovou za 4 roky a odjel do Sýrie. Jenže když u nás v Sýrii nestudujete vysokou školu 5 let, tak to neuznají. Musel se tedy vrátit zpátky a studovat ještě jeden rok, aby mu to uznali. To nepochopíte.

Vy jste se v Československu zamiloval a narodila se vám dcera. Jaké byly vaše další osudy po ukončení studia?

Po škole jsem chtěl, aby moje přítelkyně odjela s naší dcerou se mnou. Ale nemohla tady nechat rodiče samotné, byli již v důchodu. Odjel jsem tedy sám a po návratu do vlasti jsem musel na vojnu na 2,5 roku. V té době už byla v Sýrii velmi špatná životní úroveň, proto jsem dlouho nemohl našetřit peníze, abych se mohl vrátit zpátky do ČSSR. Po pěti letech jsem podlehl tlaku rodiny a oženil se v Sýrii. Asi po dvaceti letech se mi konečně podařilo navštívit dceru. Další rok přijela ona za mnou. Od té doby se navštěvujeme aspoň jednou za dva roky, a v současnosti jsme samozřejmě v úzkém kontaktu.

Několik let jste byl mimo Sýrii. Teď řešíte, co dál. V Sýrii roky zuří válka. Zažádal jste si o azyl v České republice.

Kvůli špatné situaci v Sýrii jsem odjel pracovat do Emirátů. Tam mi ale letos skončila smlouva a nepodařilo se mi sehnat jinou práci. Pokud se vám to nepodaří do jednoho měsíce, musíte prostě odjet. Měl bych se tedy vrátit zpět do Sýrie. Ale kam? Narodil jsem se ve městě Aswaida. Bydlím, nebo spíš bydlel jsem, v Damašku v křesťanské čtvrti, která se nachází v pásmu mezi syrskou armádou a teroristy, a tam opravdu bydlet nechcete.

Můžete popsat, jak se nyní lidem v Sýrii žije?

Elektřina funguje někde jen přibližně 8 hodin denně s několika přestávkami. Někdy nejde tři dny. A voda teče jen několik hodin denně, nebo taky ne. A topení? Není to jako u vás, že otočíte kohoutkem na radiátoru a máte teplo. My máme kamna na naftu. V Sýrii se takto topí tak v osmdesáti procentech případů. V zimě je problém naftu sehnat, protože většinu ropných vrtů zabrali teroristi. Někdy musí lidi čekat třeba i měsíc, mohou si koupit za státem regulovanou nízkou cenu tak 100 litrů na domácnost. To na celou zimu nestačí. Můžete si sehnat naftu dováženou odjinud, ale ta je třeba i jeden a půl krát dražší. Ani vaření není jako v Česku. Nemáme plynovody. Musíme si kupovat plynové bomby, ale ty jsou opravdu velmi drahé a špatně se shání. Nebo nezbývá než vařit na elektrických vařičích.

Těch těžkostí tam je ale kvůli válce určitě mnohem více.

V Sýrii není moc šance sehnat práci. Pokud práci máte, průměrná výplata je zhruba 50 dolarů měsíčně, maximálně si vyděláte tak 100 dolarů. Aby se rodina slušně uživila, musí pracovat aspoň tři lidi. Například si nemůžete dovolit jíst maso moc často. Stát se snaží udržet ceny jídla nízké. Ale benzin, oblečení a boty jsou dražší, než bývaly. Asi jako v každé válce, lidé na vesnici jsou na tom o něco lépe, protože si mohou vypěstovat ovoce a zeleninu a chovat zvířata, když mají štěstí. V Sýrii je teď život těžký a nebezpečný, hlavně pro křesťany.

O tom, co se ve vaší zemi děje, máme informace zprostředkované médii. Ale vy můžete říct, jak to tam ve skutečnosti chodí. Jak vypadá nesnášenlivost mezi muslimy a křesťany.

Informace z médií jsou hodně zkreslené a účelové. Ale pomalu se začíná dostávat na veřejnost, jak je to doopravdy. Jeden příklad za všechny. Díky vládě, která kdysi vydala určitý zákon, už se nesmí mluvit veřejně o náboženských rozdílech. Myslím tím, že nikdo nesmí vyvyšovat jedno náboženství nad druhé. Jak ale začala válka, tak to již muslimové nedodržují. Přitom donedávna patřila Sýrie mezi země, kde se křesťanům žilo lépe než v jiných arabských státech. Mám ale ještě horší zkušenost.

Opravdu?

V letech 1998 - 2000 jsem pracoval v Saúdské Arábii, potřeboval jsem peníze, abych zajistil rodinu. To je běžná praxe. Muži třeba pracují v zahraničí několik let a domů se vracejí tak jednou za rok. Po dvou letech chtěla firma prodloužit smlouvu na další dva roky, ale chtěli, abych přešel na islám. Několikrát se mě snažili přesvědčit, ale já jsem nechtěl. Proto mi neprodloužili smlouvu a musel jsem odjet. Byly to nejhorší dva roky v mém životě. Ale letos se v Saúdské Arábii stal malý pokrok. Vláda dovolila ženám řídit auta. Tedy za podmínky, že jim to dovolí manžel nebo otec. Doufám, že tenhle malý ústupek je začátek lepší budoucnosti jejich žen. Že muslimové brzy poznají, že je třeba jít dopředu a nelpět na nesmyslných tradicích a náboženských zvycích.

Právě nyní jste ve fázi, kdy čekáte, kde zakotvíte.

Ano, jistě už chápete mé důvody, proč bych chtěl žít v Evropě, nejlépe v České republice. Mám tu dceru a dvě malé vnučky. Umím česky, sice to není nic moc, ale domluvím se, tak bych tu mohl najít zaměstnání. Studoval jsem tu, mám rád zdejší kulturu. Jsem sice zvyklý na život s muslimy, ale nelíbí se mi jejich zvyky. Většina křesťanů v Sýrii má ráda evropský způsob života a kulturu. Do Sýrie nemám důvod se vracet. S manželkou jsme se rozvedli, ona a naše děti žijí ve Švédsku. Nyní čekám na povolení k pobytu v České republice, abych mohl začít pracovat. Jasno bude asi tak za měsíc.

Autor: Zuzana Musilová

11.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Obsluha strojů 35 000 Kč Obsluha zařízení ve slévárenství (taviči, slévači) Hlavní tavič. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 35000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: praxe v oboru, odpovídající vzdělání, zdravotní způsobilost, bezúhonost.. Pracoviště: Ieg s.r.o., Strojírenská, č.p. 4, 586 01 Jihlava 1. Informace: Marta Mischková, +420 567 132 841. Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 13 500 Kč Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Zedníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 10. Poznámka: Stavby po ČR. Pracoviště: Almus s.r.o., Husova, č.p. 1653, 586 01 Jihlava 1. Informace: Serhiy Stehura, +420 776 886 879. Výroba - Výroba Seřizovači 25 000 Kč Seřizovači a obsluha ostatních obráběcích strojů (kromě dřevoobráběcích) Jiskřič na hloubičce. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: , vyjiskřuje tvarové trny formy, tvar, průvlak, kužel. Spolupracuje s technologem při přípravě výroby elektrod. Sestavuje pracovní program pro jiskření. Odpovídá za kvalitu prováděné práce. , Požadujeme: , min. SOU strojního zaměření , znalost samostatného programování výhodou , výborná znalost čtení technické dokumentace , manuální zručnost, pečlivost , Nástup: ihned/dohodou, mzda: dle praxe, V případě, že máte o uvedenou pozici zájem a splňujete naše požadavky, zašlete svůj životopis na: personalni@ttmetea.cz. Do předmětu uveďte "JISKŘIČ NA HLOUBIČCE - MODYNAS".. Pracoviště: Modynas, s.r.o., 586 01 Jihlava 1. Informace: Gita Neckařová, +420 567 113 133. Zdravotnictví - Pečovatel, ošetřovatel 21 000 Kč Hledáme pracovníky na pozice pečovatel - pracovník v sociálních službách, pro naše zařízení Domov se zvláštním režimem - Telč. 12hodinové směny (denní, noční).

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Brtnice (v modrém) hostili na svém hřišti Kněžice, které nedokázaly najít odpověď na gól domácího Brussmanna.
6

Ždírec doma překvapil lídra z Batelova

O střevíček z pohádkové Telče.

V Telči ve středu rozdají ceny města. Za záchranu domu i za soutěž mažoretek

Poslední říjnovou sobotu se můžete vypravit ke studánce u Antonínova dolu

Jihlava - V sobotu 27. října si můžete udělat pěknou procházku k lesní studánce u Antonínova Dolu, která se stala Studánkou Vysočiny 2018. Sraz zájemců je ve 13.30 hodin na konečné zastávce MHD č. 12 v Antonínově Dole. Všichni potom společně půjdou ke studánce, kde je připraven krátký program včetně odemykání studánky zlatým klíčem.

Místo po hotelu prokouklo. Štamgasti vzpomínají, jak tam chodili na pivo

Telč - Nejeden štamgast se v pondělí odpoledne zastavil u posledních pozůstatků kdysi vyhlášeného hotelu a restaurace Růžek nebo také U Nádraží, aby zavzpomínal na dobu, kdy tam chodil na pivo a posedět s kamarády. Historická budova ještě z dob Rakousko-Uherska šla k zemi letos na jaře, zbyly po ní nevzhledné ruiny, které několik měsíců hyzdily město.

Čestnými občany se stávali politici i ti, kteří pomáhali bez publicity

Vysočina – Za sto let Československa bylo čestné občanství ve městech na Vysočině uděleno desítkám osobností. Najdeme mezi nimi známá jména, hrdiny z bojů za vlasti, ale i jména lidí, kteří pomáhali bez publicity v těžkých časech druhým.

Rvačka před bowlingem a velká oprava lipenského expresu: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 22. října 2018.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT