Nová tělocvična ve Stonařově bude brzy slavnostně otevřena a předána škole k užívání, starostovi Ivanu Šulcovi ale dělá vrásky stará dřevěná budova, původně ubytovna zemědělské služby Hitlerjugend. Po městysi totiž začala kolovat petice požadující, aby se někdejší tělocvična stala památkou a nasbírala prý 340 podpisů. Vše nyní řeší ministerstvo kultury, respektive památkáři.

Objekt bývalé tělocvičny byl určen k demolici už územním plánem z roku 2000. Mělo to ale háček, děti by neměly v zimě kde cvičit. Navíc byl problém s pozemky pod a okolo tělocvičny, které nejsou v majetku městyse. Nakonec se podařilo s vlastníky pozemků dojednat dohodu o jejich užívání do doby, než bude postavena tělocvična nová. Už od roku 2006 vedení městyse usilovně hledalo peníze na její stavbu. Tělocvičnu nyní mají novou.

Stejně tak mají nový územní plán, kde je celé území okolo staré tělocvičny určené k zástavbě rodinnými domy. „Projekční kancelář už měsíce pracuje na dokumentaci. Vynaložili jsme statisícové náklady, poptávka po stavebních místech je obrovská. A najednou máme část území aktivitou památkářů blokovanou,“ pokrčil rameny starosta a pokračoval: „Ptám se, k čemu je dlouhý a složitý proces schvalování územního plánu, ke kterému má možnost se vyjádřit kde kdo, když potom neplatí? Územní plán by měl být zákonem, který mimo jiné zajišťuje další rozvoj obce. Bez dohody s vlastníky pozemku pod tělocvičnou nejsme schopni zrealizovat výstavbu na našich pozemcích například kvůli příjezdové komunikaci do celé lokality a některým sítím, a teď bude na jejich pozemcích stát památkově chráněný objekt v majetku městyse.“

Aby bylo možné pokračovat, musí být pozemek s tělocvičnou a s nejbližším okolím z plánování vyjmut. Vlastníci pozemků tím podle starosty utrpí nemalou majetkovou újmu. Peníze navíc bude stát i změna projektové dokumentace. A tím všechno jen začíná. „Pokud nám objekty zpamátní, veškeré práce se prodraží. Památkáři mně oponovali, tak jsem jim propočítal, kolik bude stát nátěr dřevěné tělocvičny nikoli vyjetým olejem, ale jimi schváleným nátěrem. Při té ploše a dvou nátěrech se hned pohybujeme v řádech desetitisíců,“ spočítal starosta a dodal, že k 31. květnu letošního roku v budově ukončila činnost základní škola a obec nepočítala a ani nepočítá s dalším využitím objektu.

Starosta rovněž kritizuje, že v petici za zachování školských budov je nejen stará tělocvična, ale i opodál stojící měšťanská škola. „Podle nás je to účelové spojení dvou budov, které vznikly ve zcela odlišné době za zcela odlišným účelem. Byl to ale silnější argument pro veřejnost a památkáře, kteří si na měšťance cení toho, kdo budovu stavěl a to významný třebíčský stavitelský rod Herzánů,“ vysvětlil Šulc.

Radnice potřebuje v měšťance udělat kuchyň s jídelnou a studie má ukázat, jestli bude levnější budovu přestavět nebo zbourat a postavit znova. Stále se ale přiklání k variantě budovu zachovat, stejně tak se vyjádřila i většina kantorů. „Zpamátnění ovšem může některé věci zkomplikovat a navíc prodražit, například bude problém bezbariérový přístup. A bez toho nám objekt nikdo nezkolauduje,“ řekl Ivan Šulc. „A špaletová okna? Při tom počtu a nákladech na renovaci či výrobu nových se blížíme k milionu,“ pokračoval.

Že by měl městys u památek větší šanci dosáhnout na dotace si starosta nemyslí. „Pokladna je prázdná,“ glosoval. Obec teď bude muset navíc investovat desítky milionů do budovy bývalé pošty, která se stala památkou nedávno. „Nechci investovat peníze do dřevěného objektu, který bude mít využití s velkým otazníkem. Obec tento objekt nepotřebuje, nebude ho dále využívat. To raději zainvestuji do historické budovy pošty z roku 1750, jejíž stav je žalostný, je v centru a dělá obci ostudu,“ řekl.

Památkáři však říkají, že je budova bývalé tělocvičny dochovaná a kromě vnitřních úprav je exteriér původní. Ve stejném duchu mluvil i jeden z autorů petice požadující zpamátnění. „Je to historie obce a kde jinde to najdete? Bourat takovou specifickou budovu je zbytečné,“ uvedl Ladislav Plavec. „Je to kus historie Stonařova, který byl německý. Něco zničit jenom proto že tam budou parcely se nám nelíbí,“ dodal další z autorů petice Ivo Toth. A signatáři jim dávají zapravdu. „Budov, jako je stará tělocvična, je v ČR už málo. Tato budova v sobě nese nesmazatelný otisk dějin Stonařova, dějin válečných i poválečných,“ zdůvodnila svůj podpis například Ludmila Straková.

Ilona Ampapová Deníku potvrdila, že telčští památkáři tuto otázku řeší. „V současné chvíli naše pracoviště k tomuto zpracovává materiály a připravuje vyjádření pro Ministerstvo kultury,“ uvedla s tím, že vlastník nyní musí věc chránit proti poškození.

S tím, že by se měla stát památkou, ale většinově nesouhlasí zastupitelstvo. Podle svých slov by ani starosta nikdy nemohl hlasovat pro zpamátnění. „Majitel pozemků nám říkal, podívejte, od roku 1904 to máme jako rodový majetek. Přišli Němci, nikoho se neptali, postavili tam ubytovnu Hitlerjugend. Přišli komunisti, řekli zůstane to tam stát a bude tam sokolovna a tělocvična. A teď přijdou památkáři a řeknou, bude to památka,“ vylíčil Ivan Šulc. „Já z hlediska úcty k cizímu majetku nemohu zvednou ruku pro to, aby naši stavbu na cizím pozemku proti vůli majitelů prohlásili památkou. Tady neobstojí ani veřejný zájem, kterým argumentují památkáři“ uzavřel starosta.

Ladislav Plavec je však přesvědčený, že by obec byla schopná pozemek směnit, tato výměna by přitom podle něj byla v zájmu Stonařova. „Moje představa je, že obec nebude mít velké náklady s údržbou. Peníze potřebné na zbourání a projekt se použijí na opravy a dalších osmdesát let se o to nemusí nikdo starat. Vevnitř by se udělaly panely s velkoplošnými fotografiemi a na nich by byly staré domy Stonařova. Lidé by se mohli podívat přes okno nebo by případní zájemci mohli požádat o odemčení a podívat se i dovnitř. Vše bychom doplnili exponáty, co má kdo doma,“ představuje si budoucnost Ladislav Plavec.

Stará tělocvična ve Stonařově

- Má za sebou osmdesátiletou historii.

- Radnice jí chce už dvacet let zbourat.

- Nyní by to bylo možné, proti je ale petice.