Na otázky spojené s Dolnorakouskou zemskou výstavou Deníku odpověděl hlavní odborný kurátor expozice Michal Stehlík.

Jak zatím hodnotíte průběh dolnorakouské výstavy ?
Myslím, že se nám podařila kvalitní výstava, ale to by měl vlastně posoudit někdo jiný, aby odpověď nezaváněla sebechválou. Přesto si toto tvrzení dovolím, protože na výstavě se podílelo na desítku odborníků, jejichž práce si vážím. Za měsíc a půl ji navštívilo k 16 tisícům návštěvníků, což také není špatné. Osobně bych byl však rád za masivnější propagaci takto mimořádného projektu.

Jaké „porodní bolesti“ výstava měla a odstranili jste je?
Vzhledem k tomu, že jde o mimořádně velký výstavní projekt, který na Vysočině nemá obdobu, nebyl nakonec problém se samotnou výstavou a jejím obsahem, ale s praktickými záležitostmi okolo. Přesto musím říci, že Muzeum Vysočiny v Jihlavě odvedlo skvělou v práci, kdy v několika málo lidech zvládlo produkci za velký tým. K jistému koloritu každé velké akce patří „předvernisážový infarkt“, jako když jsme 24 hodin před vernisáží museli nechat kvůli problému s tiskem předělávat všechny popisky, kterých bylo několik set…

Je něco, s čím jste při přípravě výstavy nepočítali?
Mám za sebou už několik velkých výstav v rámci mého někdejšího působení v Národním muzeu. Z toho důvodu mě primárně nic příliš nepřekvapilo. Pokud přece jen něco, možná by šlo o záležitost „postprodukce“, tj. větší nutná provázanost autorského týmu s marketingem podobné akce. Dnes nestačí udělat skvělou výstavu, je nutné ji v médiích masivně prezentovat veřejnosti.

Co říkáte na dosavadní návštěvnost výstavy?
Osobně jsem celkem spokojen, byť se obávám, že drtivou většinu návštěvníků v Telči tvoří Rakušané, ale na celkové hodnocení je jistě příliš brzy.

A složení návštěvníků?
Jak už jsem řekl, je znát, že organizovanost na rakouské straně je výraznější. Já osobně budu rád za masivnější zapojení škol.

Kdy bude podle vás návštěvní sezona vrcholit?
Léto je tradičně silné, vzhledem k turistické sezoně v Telči. Přelom července a srpna je také chvílí výměny některých exponátů a další vlny veřejné komunikace. Tam někde vidím asi největší návštěvnický zájem.

Jaké vystavené exponáty návštěvníky lákají nejvíce?
Jistě jde o věci z osobní pozůstalosti hudebního skladatele Gustava Mahlera, jako třeba jeho taktovka či autografy. Stejně tak obraz Egona Schieleho v Galerii Hasičský dům či listina Přemysla Otakara z roku 1253.

Co je naopak nejzajímavější podle vás?
Pro mne je to z výstavního hlediska Justiční sál, dále část věnovaná církvi v Galerii nebo zvláštní expozice africké sbírky zdejšího rodáka, sochaře Foita, v prostorách Muzea Vysočiny na telčském zámku.

Jak se osvědčila kyvadlová doprava?
Mám za to, že je to mimořádně zdařilá součást celého projektu výstavy a inspirace pro podobné akce do budoucna.

Nepočítáte ještě s jejím rozšířením nebo úpravou časů odjezdů?
Tato otázka by spíše měla směřovat na kraj Vysočina a organizační tým, má role je přece jen v odborné rovině kurátora.