Má pravdu. Za několik minut začne umělecké představení Cirkus Site-Specific, které je vyústěním pětidenního workshopu pod vedením finské choreografky a vzdušné akrobatky Ilony Jäntti. Jihlavské náměstí tak ožije jedinečným představením propojující tanec, hudbu, divadlo, nový cirkus a výtvarné umění.
Přichystané židličky se postupně zaplňují. A prázdno není ani za páskou, protože připravená scéna přituhuje řadu kolemjdoucích.
Prokop Vondruška ladí nastavení světel a Roman Džačár bere do ruky kytaru. Malí i velcí netrpělivě očekávají, co se bude dít.
Venku už je šero. Zpod již zmíněné železné sochy s vyvrtanými kolečky v pravidelném rozestoupení vychází dým. Jako z dáli je slyšet hudba. V tom z bubnu vylézá žena s kudrnatými tmavými vlasy. Je klidná a zanedlouho se ocitá na velkém válci. Z otvorů se vynořuje několik párů rukou, které ji převalují po konstrukci, jako kdyby byla její součástí.
Ve veřejném prostoru
A o to podle dramaturgyně festivalu Elišky Brtnické jde. „Kovové objekty, neboli sochy Čestmíra Sušky se snažíme nějakým způsobem ožít a dát jim ještě jiný rozměr než to, že stojí ve veřejném prostoru. Tělo a objekt je v určitém vizuálním a dynamickém vztahu,“ popisuje Eliška Brtnická.
Na scéně se objevují i další umělkyně. Postavami jsou si všechny vesměs podobné. Alžběta Tichá, Ariadna Vendelová, Jana Ryšlavá, Zuzana Drábová a Adéla Jordáková oblečené do tmavé a petrolejové se po části náměstí pohybují jako nadpozemské bytosti.
V nasvětleném válci s hranatými otvory se tři aktérky pomocí popruhů točí a přetáčí hlavou dolů. Podobné akrobatické kousky předvádí také u třetí sochy, kde využívají i lana.
Jedna artistka přidržuje druhou a dohromady tvoří sehraný tým. Diváci sledují podivně magickou scénografii bez mrknutí oka. „Nejde o to, abychom tady dělali nějaké velké přemety a salta a diváci vykřikovali a tleskali jako v tradičním cirkuse. Spíše nám jde o to vytvořit takovou intimnější atmosféru. Divák si pak v té abstrakci může cokoliv představit,“ říká Brtnická.
