Inspiraci hledá všude. Třeba na koupališti, kde zahlédne zajímavou barevnou kombinaci na plavkách. Svými miniaturami a dalšími šperky už několik let dělá radost malým parádnicím i jejich maminkám. „Je to krásný pocit, když potkám někoho se šperkem z mé dílny,“ říká k tomu maminka tří dětí, která má na Facebooku svoji stránku Brabčí úlet.

Jak vás vůbec napadlo vyrábět zrovna šperky?

S ruční výrobou jsem začala díky snaze mít něco jiného než ostatní, a jak jinak toho docílit, než vyrobit si to sama. (smích)

Kde záliba v ručních pracích vznikla? Na Facebooku jsem viděla, že šijete i čepice, doplňky a podobně.

Začala jsem háčkovanými čepicemi po narození dcery Emičky, kdy jsem jí chtěla mít něčím výjimečnou. Šiji teprve rok, a to vlastně kvůli tomu samému, abych měla sladěné už všechny tři děti.

Je to nějak spojené s vaším povoláním, nebo je to úplně něco jiného než vaše zaměstnání?

Rukama jsem se sedm let živila jako pánská holička a záliba v ručních pracích začala až právě na mateřské dovolené, i když to tedy dovolená moc není (smích). A vlastně možná bude něco i v genech, protože mám zručného taťku, strejdu malíře a tetu všeumělku.

Z jakých materiálů šperky vyrábíte? Viděla jsem dokonce i nové pletené.

Nejraději mám polymerovou hmotu, na které mě baví nekonečné možnosti technik a barevných kombinací. Z kostičky fima jde udělat šperk elegantní i vtipný. Absolvovala jsem i několik kurzů, kde jsem se toho spoustu přiučila.

Charakteristické jsou pro vás nejrůznější barevné náušnice, které jsou hodně autentické. Linecké těsto, perníčky, zmrzlinky, spinnery, prášky, sladkosti, zvířátka, miminka, květiny, mimoni, Spodgebob… Je to těžké na výrobu? Přece jen jsou šperky titěrné a doladěné do posledního detailu.

Zrovna tyto miniatury jsou celkem náročné, ale mám ráda výzvy. Vlastně tím to i začalo, protože jsem na internetu viděla náušnice ve tvaru lízátek z polymerové hmoty, které ale nebyly nikde k sehnání. A tak jsem si řekla: Když to dokáže někdo jiný, tak proč ne já. A druhý den byly na světě. A od té doby je stále vyrábím.

Kde čerpáte inspiraci?

Hodně na internetu, ale čerpám ji takřka všude. Dokážu se vrátit z koupaliště, kde jsem viděla nádhernou barevnou kombinaci na plavkách, a hned jí musím vyzkoušet. I dceřin šatník mi mnohokrát pomohl.

Jak dlouho se této zálibě věnujete?

Devět let tvořím, s polymerem pracuji už sedm roků.

Co za vlastnosti musí mít člověk, který se chce věnovat výrobě šperků?

Ani nevím, asi musíte být trochu zručný.

Vaše šperky mají jistě rády děti i dospělačky. Jaké máte ohlasy od zákazníků?

Ohlasy jsou kladné, což mě strašně těší a žene dál. I proto zkouším stále něco nového. Je to krásný pocit, když potkám někoho se šperkem z mé dílny.

Pomáhají vám se šperky i děti? Spíš asi nejstarší Emička. Může to být pro ně taky zajímavé.

Děti by rády pomáhaly všechny tři (smích), tak je aspoň nechávám věšet náušnice na papírky. Raději si ale vše dělám sama a v klidu, když spí (smích).

Vyrobila jste jistě už stovky šperků. Jak to zvládáte se třemi dětmi?

Jde to čím dál hůř (smích). Protože mám takovou vlastnost, že prvně dělám to, co nemám, a pak na poslední chvíli tvořím věci, které jsem slíbila a mám druhý den odevzdávat. Ale to jsem celá já (smích). Mám navíc skvělého manžela, který se dokáže o děti postarat, a když potřebuji, zabaví je i celý den. Jen málokdo si totiž dokáže představit, kolik času nad tím strávím.

Je něco dalšího, co chcete v této oblasti vyzkoušet? Třeba nějakou novou techniku?

V nejbližší době bych ráda vyzkoušela kytky z foamiranu. To je pěnová guma, která se používá při tvorbě vlastních dekorací. Ale chci umět skoro všechno, takže mě toho čeká asi ještě spousta (smích).