V bytě v Dobroníně, kde bydlela jednašedesátiletá Miluše Schenková a zrovna hlídala svoji tehdy pětiletou vnučku Sofii, vybuchla propanbutanová láhev.

Dívenku zachránila duchapřítomnost babičky, Miluše dlouhé měsíce bojovala o život v brněnské nemocnici. Její dceru Zuzanu Hegerovou připravovali lékaři kolem Vánoc na nejhorší možnost.

Včera, tedy pouhého půl roku po tragédii, se Miluše se Sofinkou i se Zuzanou zúčastnily zahájení výstavy organizace Popálky v jihlavské nemocnici, a společně se podělily o svůj příběh.
„Mamka si pamatuje věci až od Vánoc, ale malá o tom nekomunikuje vůbec. Ta zažila obrovský šok tím, že ji mamka vyhodila z okna z prvního patra a sousedi ji chytli dole, takže ta má obrovské trauma z výšky. Zažila výbuch, zažila oheň, zažila výšku. Takže ta měla trauma obrovské," vyjádřila se Zuzana Hegerová s tím, že když Sofinka přišla z nemocnice domů, bylo to náročné.

„My jsme nemohli normálně fungovat. Malá na mě visela, nemohli jsme zapnout vodu, rychlovarnou konvici, nemohla jsem se vysprchovat, spláchnout záchod, nic, malá pořád řvala. Měla prášky na spaní, a když v noci spala, tak jsem prala, žehlila a tak dále, aby domácnost trochu vypadala. Tak to šlo asi měsíc a půl až do Vánoc, pak Sofinka dostala antidepresiva a teprve potom jsme se začali vracet do normálu," popsala maminka s tím, že prognóza u Sofinky je dobrá. „Ona se z toho dostane, možná jen nějaké malé jizvy na zádech jí zůstanou, jinak doktoři dokázali zázraky," řekla Hegerová. Dívka byla popálená na obličeji a také na zádech, vnitřní zranění ale neměla.

Zuzana Hegerová i po Sofinčině návratu z nemocnice dojížděla téměř každý den do Brna za svojí maminkou Miluší Schenkovou. „Pamatuji si akorát to, jak to bouchlo. Pak jsem byla asi chvíli mimo, ale za chvíli jsem se probrala a slyšela křičet Sofinku. Asi se to ve mně nějak zlomilo, věděla jsem, že musíme pryč, nic mě v tu chvíli nebolelo," začala své vyprávění Miluše. Tvář i ruce má popálené, ale obvazy nechala doma, to prý aby byla na zahájení výstavy za dámu. Člověka, který má popáleniny třetího stupně, nic nebolí proto, že má spálené i nervové buňky. „Asi kvůli tomu, že mě to nebolelo, jsem se mohla věnovat malé, jinak bych ji nevyvedla ven," řekla Miluše s tím, že si vybavuje také to, jak klepala na okno a dole pod okny viděla sousedy.

Pětiletá Sofie měla štěstí v tom, že když láhev vybouchla, zrovna si hrála na koberci na zemi, takže ležela pod tlakovou vlnou. Pastelky, se kterými si dívka malovala, ležely rozházené i sto metrů od domu. „Sofinka křičela babi, že se mi to jenom zdá? Tohle v životě nezapomenu, to opakovala několikrát dokola. Pak jsem ji dovedla k oknu, kde byl žebřík. Pak jsme nějak slezli dolů a najednou konec," pokračovala Miluše. O tom, co se dělo po výbuchu, neví. „Zaplať pán Bůh, že jsem spala, že o tom nevím. Nic mě nebolelo, paní doktorka mi vyprávěla, že u mě v noci sedávala a říkala mi, ať neodcházím, že celá ta její práce by přišla vniveč," usmála se statečná žena. Pamatuje si až probuzení. Zpočátku nemohla mluvit, protože pacienti musejí mít intubaci. Mohla tedy jen kývat hlavou. „Pořád jsem kývala ano nebo ne jako oslík. Mluvit jsem mohla až 8. ledna," řekla Miluše. To byl pro matku s dcerou velmi silný moment. Miluše si totiž nepřála, aby sestřičky její dceři prozradily, že už může mluvit.

„Já jsem přišla dát mamce pusu tak jako vždycky, sklonila jsem se k ní, a ona mi říká ahoj. To jsem nedala. Druhá věta byla co řveš? To bylo něco šíleně úžasného," popsala Zuzana Hegerová. „To jsem ji nachytala, to jsem byla hrozně ráda, měla jsem škodolibou radost," zavtipkovala Miluše. Stejné okamžiky radosti obě ženy zažívaly také u situaci jako když se Miluše poprvé sama najedla nebo když začala znovu chodit. Nejvíce popálené měla Miluše Schenková podpaží a také prsa. „Mamka viděla, jak malé hoří hlava a vlasy, takže ji plácala po vlasech rukama," řekla Zuzana Hegerová. Ta si po celou dobu od nešťastné události píše deník, který jí psychicky pomáhá celou situaci zvládnout.

Sofie, Zuzana i Miluše bydlí spolu s dalšími dvěma sourozenci Sofinky v bytě v Dobroníně. Celá rodina se chce ale odstěhovat. „Denně jezdíme kolem domu, kde se to stalo, takže jsem teď prodala dům a chceme se odstěhovat pryč," uzavřela vyprávění Zuzana Hegerová.