O dovolenou ale nešlo. „Nejdelší trénink měl tak 220 kilometrů, často jsem trénoval dvakrát denně. Do toho jsme upravovali stravu a musím říct, že vynechání sacharidů je náročné i psychicky,“ směje se. Se svými 184 centimetry by se měl dostat na váhu kolem pětasedmdesáti kilogramů. „Pak už bych shazoval svaly a ztratil bych výkon, což by bylo kontraproduktivní,“ vysvětluje.

Necelé dva měsíce na Mallorce si závodník v barvách AC Sparta Praha pochvaluje nejen vzhledem k počasí, líbilo se mu i tamní chování řidičů. „To je cyklistický ráj, řidič auta za cyklisty jede strašně dlouhou dobu, než vidí, že může bezpečně předjet a pak nechává i velký boční rozestup. Je to asi nátura Španělů, že nespěchají, jsou v pohodě,“ usmívá se. Naopak v Itálii, v místě soustředění, byli řidiči snad ještě horší než v Česku, kamiony i auta ho míjeli o pár centimetrů.

I proto si mladý cyklista pořídil cyklistický radar, který mu situaci za jeho zády ukazuje na displeji připevněném na řídítkách. „Je super vidět, co se mi děje za zády. Vidím tam, kolik aut je za mnou a jak rychle se blíží. Bez radaru už se cítím nervózní,“ líčí, zatímco na závodní disky kol obouvá nové pneumatiky.

Vypadají obyčejně, není to ale tak docela pravda. „Na soustředění měl jiný cyklista defekt, tak jsem mu dal svojí náhradní pneumatiku. On mi za to sehnal dva pláště, které pár dní předtím testoval Ineos,“ vyslovuje název nejlepší cyklistické stáje světa. Habermann tak letos bude závodit na pneumatikách, které pravděpodobně obouvala jedna z největších hvězd světové cyklistky Tom Pidcock. „On je ale jen zkoušel, odjel na nich jeden trénink,“ mávne rukou cyklista z Vysočiny.

V tu dobu ještě neví, že do nové sezony vstoupí úspěšně – během pár dní stihne vyhrát prémii a stát se bojovníkem závodu na tradičním závodě v Hlohovci, obsadit čtvrté místo v Německu a vyhrát první letošní závod v Plzni. Tam mimochodem jezdil vyhrávat už loni.

Covid řeší na jihu více, válku méně

Na jihu Evropy před sezónou Habermann viděl i odlišný přístup ke koronaviru. „Na Malorce by se nestalo, že by člověk vešel bez roušky do obchodu, hodně lidí je nosilo i venku. Když jsme odjížděli, přišlo určité uvolnění, ale i tak jsou lidé tam určitě více disciplinovaní než my, to jsou ale i Italové,“ porovnává cyklista.

Naopak válka na Ukrajině nebyla na jihu Evropy tak zásadní téma jako v Česku. „Válka vypukla, když jsem se vracel z Mallorky a upřímně jsem vůbec nevěděl, že se k něčemu takovému schyluje. Naše španělština není na takové úrovni, abychom tam rozumněli,“ směje Habermann. „Vůbec nic jsem nevěděl, až doma jsem se to dozvěděl a v Itálii jsem zaznamenal, že se o válce mluvilo ve zprávách. Myslím, že válka nyní hýbe celou Evropou, i světem,“ uzavírá.