Franz G. Czap patřil mezi nejbohatší místní podnikatele. „Hurá, sláva, Czapovi vivat,“ skandoval dav, konšelé z radnice a záviděl i Johann Merfort, rovněž majitel obrovského jmění v jihlavských domech a pozemcích.

Podnikatel F. G. Czap na projektu neskrblil a vyplatilo se. Hotel jako magnet hned zpočátku přitahoval hosty jednadvaceti pokoji s kachlovými kamny, která personál nenechával vychladnout. Milovníci kultury a společenské zábavy brzy objevili honosný společenský sál. V největším prostoru pro kulturu ve městě se odehrávaly rok co rok desítky divadelních představení, koncertů, plesů a dalších společenských akcí. Jako student zde vystupoval i hudební génius Gustav Mahler.

Většiny setkání na tehdejším náměstí Míru se účastnily desetitisíce místních i přespolních. Kolem kašny a morového sloupu byli lidé tak natěsnaní, že ani pověstná mince by nepropadla.
Revoluce v Jihlavě: Nebuď zvědavá, nebo si tě odvedeme, hrozili policisté

Nicméně roky ubíhaly a hotel po dvou válkách připadl komunistům. Ti jej přejmenovali na Dělnický dům. Dnešní senioři vzpomínají, jak pro ně jako pro batolata pořádal po roce 1950 Městský národní výbor vánoční besídky s vánočním stromem až ke stropu velkého společenského sálu. V dělnickém domě později fungoval Dům osvěty, Okresní kulturní středisko, pošta a věhlasná restaurace.

Zástupy pamětníků si Dělnický dům spojují s odvody na vojnu. Tisíce sedmnácti a osmnáctiletých mladíků z měst a obcí v okrese dostávaly rok co rok na podzim do poloviny 70. let minulého století předvolání před odvodovou komisi. Vojenští lékaři a zdravotníci v říjnu, v listopadu na den či dva obsadili společenský sál Dělnického domu. Interiér rozdělili stoly, prostěradly a závěsy na víc pracovišť komise. Všichni branci prošli důkladnou prohlídkou včetně sáhnutí do trenýrek, zda budoucí voják má všechny anatomické náležitosti zdravého mladého muže. Pak si každý vyslechl závěr, zda je, či není schopen vykonat většinou dva roky vojenské služby. Odvedenci poté obyčejně odcházeli do restaurace v přízemí Dělnického domu, aby u sklenky zvážili, co je čeká.