Ještě deset minut před sedmou večerní to přitom na náměstí nevypadá na žádnou velkou akci. V horní části postává pár dvojic. Kolem sedmé se už ale začíná scházet stále více lidí a před čtvrt na osm jich může být kolem padesáti.

To už si bere slovo Jan Tesař, vysočinský lídr Trikolory. Hned na úvod zdůrazňuje, že on akci nepořádá.

I v poslední den roku 2020 se řada lidí vydala na Čeřínek. A vůbec jim nevadilo, že vlek nejede.
Místo lyžařů děti na bobech. Podívejte se, jak to žije na Čeřínku

S účastí je spokojen a záhy začíná vysvětlovat, proč i on přišel a proč se chystá desátého ledna do Prahy. „Žijeme v době, kdy nezáleží na vzdělání dětí, nezáleží na tom, jestli si lidé mohou vydělat peníze a jestli podnikatelé, kteří začali na zelené louce, o všechno nepřijdou,“ začíná jmenovat. Dle jeho slov mu jde o osobní svobodu každého z nás.

Hlasy z lidu mu přitakávají. „Mě nebude nikdo nic vykládat, co mám dělat a kdy mám být doma,“ zlobí se jedna z žen a pokračuje: „Chápu roušky, je to kvůli starým lidem. Ale nikdo mě nedonutí nosit to venku, na čerstvém vzduchu.“

Přidávají se i další. „Šašek jede sám v autě a má roušku. A pak policajti jedou dva, nežijí v jedné domácnosti a nemá jí ani jeden,“ křičí jiná účastnice demonstrace. Další mladík pak vyzývá, aby každý z účastníků oslovil své přátele a kdo bude mít stejný názor, ten ať se zapojí do dalších demonstrací.

Zaznějí i radikální názory. „Obávám se, že tohle jde zvrátit už jen násilím,“ odhaduje jeden z účastníků demonstrace. „Ne prosím, násilí ne. Zatím ne,“ odpovídá mu jiná účastnice.

Setkání končí zpěvem státní hymny. „Nejsme v tom luxusu sedět doma na zadku a čekat, co bude,“ vzkazuje závěrem Tesař s tím, že demonstrace budou pokračovat. Nejen v Praze, ale i v dalších městech. Třeba i v Jihlavě.