Mafiáni si nebrali servítky. Mamon jim zatemnil mozek do té míry, že pro peníze byli schopni udělat cokoli. Nahrával jim i fakt, že se kriminalisté teprve rozkoukávali a na začátku poslední dekády končícího milénia tahali za kratší provaz. Divoké devadesátky odstartovaly svou éru. Srovnání s tím, co se kdysi dělo na Divokém západě bylo na místě.

Nůž. Ilustrační snímek.
Ať zdechne a shoří v pekle. Výhrůžky smrtí skončily v Jihlavě pokusem o vraždu

Tento text vydává Deník v souvislosti s vysíláním seriálu České televize Devadesátky. Je součástí série článků, které vydáváme vždy v neděli odpoledne.

Na webech denik.cz se můžete těšit na souhrn nejvýznamnějších kauz devadesátých let v regionech, rozhovory s vyšetřovateli i investigativními novináři, ale také herci či tvůrci seriálu.

„Stavidla zločinnosti se uvolnila, a my se museli přizpůsobovat za pochodu. Měli jsme sice možnost sledování a odposlechů, ale to tehdy šlo použít pouze při objasňování v terénu, ne jako důkaz před soudy. Legislativa se měnila pomalu. Na začátku se řešily především ekonomické otázky. Je pravda, že kluci toho měli dost a museli napnout všechny síly, aby to zvládli. Soukromý život šel tehdy stranou,“ vzpomíná na těžkou dobu pamětník a dodnes aktivní jihomoravský policista, vrchní komisař a analytik Zdeněk Krejčí.

Do konce 80. let řešili kriminalisté v regionu v průměru čtyři vraždy za rok. V roce 1990 vzrostl jejich počet na neuvěřitelných jednatřicet. V dalším roce sice počet vražd klesl na sedmnáct, v následujících letech až do roku 1999 ale nesestoupil jejich počet pod třicet.

Nejdivočejším rokem na jihu Moravy a Vysočině byl z tohoto pohledu rok 1996. Počet násilně usmrcených, se tehdy zastavil na bezprecedentním čísle třiapadesát.

Krádeže aut, obchod se zbraněmi, drogami a semtexem

„Prudké společenské pohyby současnosti jsou bohužel doprovázeny některými negativními jevy. Množí se výhrůžky teroristickými akcemi za použití nástražných výbušných systémů. Stoupá počet násilných trestných činů a stále se stupňuje brutalita pachatelů. Vloupání do bytů ve velkoměstských aglomeracích stačí pracovníci veřejné bezpečnosti více měně jen registrovat. Pouliční kriminalita bují zejména ve velkých městech jakoby bez zábran,“ takto dramaticky popsal situaci na začátku 90. let v Kriminalistickém sborníku Zdeněk Konrád z tehdejšího Institutu ministerstva vnitra pro výchovu a vzdělávání.

Vraždilo se hlavně pro peníze a kvůli penězům. Likvidovali se nepohodlní svědci i ti, co toho v podsvětí věděli příliš mnoho. Jednou z nejčastějších obětí byl takzvaný bílý kůň. Nešlo o druh z živočišné říše, ale o nastrčeného chudáka, který vlastnil všechno a nic. Na jihu Moravy se začala ve velkém krást auta, obchodovat se zbraněmi, semtexem a v nevídaném objemu se rozjela i výroba drog. Výrobci pervitinu a heroinu tehdy vycítili šanci, vařilo se snad všude. „Když jsme někdy v polovině devadesátek začínali s potíráním drog na jižní Moravě, hodně vařičů pervitinu bylo na Třebíčsku. Tam to fakt fičelo ve velkém,“ vzpomíná bývalý policista, nyní politik Robert Šlachta. Právě on byl u toho, když v Brně vznikala pobočka nového Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). „Byl jsem u několika přestřelek, takže můžu potvrdit, že to bylo opravdu divoké. Na druhou stranu na tu dobu vzpomínám rád, protože policajti táhli za jeden provaz, nepolitikařilo se. Byla potřeba velká odvaha každého policisty,“ podotkl Šlachta.

Chobotnice LTO

Celými devadesátkami rezonovala kauza LTO, což byla obří chobotnice podvodů s lehkými topnými oleji. Lítalo v ní tolik peněz, že se tehdy vyplatilo vraždit. I jižní Morava měla svého mafiána spojeného s LTO. Jiří Večeř byl odsouzen za vraždu obchodníka s LTO Lubomíra H. a novináře Stanislava Č. Odsouzen byl na čtrnáct let i za vraždu podnikatele s LTO Marka L. ze Zlína. Podnikatel zemřel krutou smrtí 30. března 1995. Pachatelé ho tehdy dovezli k řece Moravě u Kvasic, na tělo mu dali výbušninu a na dálku ji odpálili. Poté, co byl Večeř propuštěn na svobodu, v roce 2015 byl zadržen znovu kvůli podezření z dalších dvou vražd spáchaných na jihu Moravy v roce 1995. Jednu z obětí roztrhala výbušnina nastražená v autě ve zlínské čtvrti Mokrá, druhého poskytovatele půjček z Uherského Hradiště ve Svatovítské ulici skrz okno zastřelil odstřelovač. „Měl jsem život jako tisíce jiných. Normální práce, výplata, byt v paneláku, takové ty obyčejné starosti a radosti, jak se říká, jako všichni kolem. Bydlel jsem na vojenském sídlišti. Každý tam znal každého. Pak se něco změnilo. Bylo to prakticky ze dne na den. Před paneláky najednou stála luxusní auta. Chodil jsem kolem nich do práce. Logicky tě napadne: Kde na to ti lidi vzali peníze? Chceš je taky. Byly najednou cítit všude kolem. Jako by ležely na cestě a stačilo se pro ně jen ohnout. Nesvádím to na dobu, tak to ale bylo,“ popsal Jiří Večeř své pocity v knize Krvavé oleje s podtitulem Můj přítel vrah od reportérky Jany Lorencové. Večeř také reportérku upozorňoval na nebezpečí, které jí jako novinářce hrozí: „O těch obchodech s LTO víš sice hodně, ale zdaleka netušíš, čeho všeho jsou ti lidé schopní, když se cítí být ohroženi. Já vím, o čem píšu. Byl jsem jedním z nich. LTO, to je jeden dlouhý krvavý příběh."

Zázrak v podobě DNA

Začátek devadesátek byl ale i ve znamení postupného objevování a zavádění nových kriminalistických metod. Tou nejdůležitější a do budoucna obrovskou výhodou v boji se zločinci, byla revoluční metoda DNA. Zlomovým okamžikem byl případ z června 1990, kdy byla na záchodě Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně nalezena zavražděná studentka. Kriminalisté sice vytipovali správného pachatele, ale nedařilo se jim čin prokázat. Pachatel, šestadvacetiletý Milan Lubas byl obviněn a odsouzen až po vyhodnocení zajištěných krevních stop právě díky analýze DNA. Lubase soud poslal do vězení na třiadvacet let. V únoru 1993 ukončil ve vězení svůj život sebevraždou. Případ z jihu Moravy tak vstoupil do dějin kriminalistiky, jako vůbec první případ objasněný analýzou DNA u nás. „Výjimečnost toho případu spočívá v tom, že zkoumání DNA provedl v souladu se zahraničními postupy domácí znalec, a to se značně poškozenými materiály, když ostatní metody k usvědčení pachatele selhaly,“ napsali Jedlička, Zemánková, Boček, autoři

5G síť - Ilustrační foto
Od signálu odstřihl tisíce lidí. Muž se přiznal k ničení vysílače kvůli 5G sítím

Tím, kdo na objasňování vraždy studentky pracoval, byl legenda jihomoravské kriminálky a nedávno zesnulý Vladimír Matoušek. Autor tohoto textu byl jako novinář s detektivem v častém kontaktu.

Hlavním krédem kriminalisty byla férovost. Byl tak trochu stará škola, takže když šel za vrahy do vazby na výslech, nesl jim cigarety. Věděl, že lidským přístupem může víc získat, než ztratit. Jako detektiv byl u většiny vražd, které se v devadesátkách na jihu Moravy a části Vysočiny, staly. Na divoká léta vzpomínal ve svých knihách takto: „Povýšil jsem do hodnosti majora a konečně jako můj filmový hrdina Colombo jsem jezdil na vraždy v rámci celého Jihomoravského kraje. V kraji rapidně stoupl počet vražd a pokusů o vraždu. Opravdu jsem netušil, že další roky bude jejich počet ještě přibývat. Kromě uvolněné celospolečenské morálky k tomu podle mě přispělo i zrušení trestu smrti a následné amnestie.“

Počty vražd na Jižní Moravě a části Vysočiny v 90. letech minulého století:

(Do konce 80. let řešili kriminalisté v tomto regionu v průměru čtyři vraždy za rok)

Rok Zjištěné Objasněnost Objasněnost v %
1990 31   27 87,1
1991 17   14 82,35
1992 37   32 86,49
1993 30 27 90
1994 35 30 85,71
1995 35 28 80
1996 53   46 86,79
1997 42  37 88,1
1998 42 42 100
1999 33 33 100
Zdroj: Policie ČR