S jeho tvorbou se mohou lidé setkat mimo jiné i na sociálních sítích, kde od začátku roku plní stále oblíbenější projekt ve stylu jednu fotku každý den. K focení se dostal před pěti lety a začátky popisuje jako hodně rebelské. Postupem času se ale vypracoval na vyhledávaného fotografa a své zkušenosti předává dál.

„Určitě je dobré si na začátku nastudovat nějaká pravidla, protože když je znáte, je snazší je porušovat a být originální. Zásadní věc, kterou bych ale doporučil, je tato – buďte sebekritičtí, mějte soudnost, buďte slušní,“ vzkazuje Lukáš Vrábel těm, co by se chtěli také věnovat fotografování.

Jak se to přihodilo, že ses stal právě fotografem?
Já se dlouhá léta věnuji grafice a webdesignu a myslím, že focení byl vlastně přirozený vývoj. U mě to tedy není takový ten klasický příběh, že jsem se narodil s foťákem na krku, ani že jsem u dědečka absolvoval letní tábory mladého fotografa (úsměv). Pravda je taková, že jsem přibližně před pěti lety pořídil první zrcadlovku a zamiloval si to.

Jaké byly tvoje začátky?
Dneska si připadám jako tupoň, ale myslel jsem si, že fotit je hrozně jednoduché a že si nepotřebuju ani přečíst návod od foťáku. Kdybych to tenkrát udělal, možná bych se půl roku neplácal se špatným nastavením, kdy i rodinné párty fotky vypadaly naprosto otřesně. Nakonec jsem si přečetl pár návodů a začalo to fungovat (úsměv). V listopadu 2013 jsem absolvoval první focení v našem firemním ateliéru, a to označuju za počátek své tvorby. Od té doby se učím stále.

Kde?
Dřív jsem koukal na youtube tutoriály o tom, jak fotit a jak upravovat, četl jsem články. Postupně jsem si vytříbil, co vlastně chci dělat a jak chci upravovat. A momentálně se spíš inspiruju, porovnávám svoji práci s jinými postupy a snažím se urovnat si své workflow tak, abych docílil dobrého výsledku co nejefektivnější cestou.

Můžeš popsat, čím se vyznačuje tvoje práce? Máš nějaký charakteristický styl?
To je hodně těžká otázka. Pravda je taková, že z dlouhodobého hlediska asi žádný charakteristický styl nemám, protože se stále snažím někam posouvat a vyvíjet. A hlavně vidím, že i můj vkus se mění. Dříve mě lákala glamour fotografie, ta přecházela na portrét. Nyní fotím portrét a hodně mě baví lifestyle. Zároveň se zaměřuji při focení i na produkt a do budoucna bych chtěl vyzkoušet i food a landscape fotografii. Co se se mnou ale nese už delší dobu, je příběh, který se snažím do každé fotky vložit. A to hlavně stylizací a prostředím. A prostředí tam moc nedostanu, když budu fotit na dlouhá ohniska. Takže další specifická věc pro moji tvorbu je využívání širokoúhlých objektivů. Aktuálně (už delší dobu) je má nejoblíbenější Sigma 24mm f/1.4 ART. Díky takovým objektivům dostanu do fotky co nejvíce prostředí, které mi dotváří ten příběh.



Dá se říci, že používáš při focení nějaký oblíbený postup?
Co se týče postupu, tak ten taky měním a vyvíjím. Snažím se ale dosáhnout co nejlepšího výsledku co nejméně destruktivní způsobem. Tak, aby se dala výsledná fotka vytisknout na co největší rozměr beze ztráty kvality a bez nějakých digitálních chyb. Zároveň chci, aby moje fotky působily filmově, a tomu přizpůsobuji úpravu a barvení.

Máš ve své branži nějaký vzor nebo nějakého oblíbence?
Aktuálně mám vzor, který je více videomaker než fotograf, ale jeho práce je pro mě hrozně inspirativní. Je to Peter McKinnon. Doporučuju mrknout se na jeho youtubový kanál. Z fotografů mě hodně baví fotografové z Ruska a jejich specifický styl úprav a retuší.

Máš nějaký nesplněný profesní sen?
Těch je moc. (smích)

Podle fotek jsou to vypadáš, že fotíš hlavně modelky a kampaně oblečení atd. Ale viděla jsem, že jsi se zapojil do nejrůznějších jiných akcí. Jako je třeba volba nejpotetovanější miss nebo koncert Kabátů. Na kterou zakázku rád vzpomínáš?
Nejradši určitě vzpomínám na focení pro Zonky, to byla hodně velká sranda. Výsledkem měla být série portrétů Zonkyho (zebra – maskot) na známých místech po Čechách. Focení mělo trvat asi čtyři dny, kdy se mělo objet celé Česko a každý den se mělo přenocovat v mé rodné Jihlavě. Takže jsem sbalil jen fotovýbavu, vzal auto, které mi dali k dispozici, a jel první den na meeting na centrálu Zonky do Prahy. Ten den bylo hnusně, a tak se na poslední chvíli rozhodlo, že se bude fotit jen dva dny a jen v Praze a jejím okolí. Nakonec s námi nejel ani asistent, takže jsme jezdili po Praze jen já, model a obří hlava zebry. Střídavě jsme mokli a pak zase osychali na slunku. Večer, když jsme přijeli na hotel, připadali jsme si trochu jako vytažení z kanálu. A protože se plán změnil, absolvovali jsme ve stejném oblečení ještě druhý den (smích). Tehdy jsem si připadal v centru Prahy jako ten největší tramp.

Teď ses podobně jako řada jiných fotografů přidal k projektu, kdy dáváš každý den jednu fotku. Tak jaké to je, zapojit se do takové akce? Pro tebe jako pro fotografa to asi tak náročné nebude.
Paradoxně je to náročné dost. Fotek mám k dispozici sice hodně, ale minimum z nich chci nebo můžu dávat na svou stránku do portfolia. Klienti by se asi úplně netvářili, kdybych si zveřejňoval zakázkové fotky, jako jsou třeba business portréty pro pedagogicko-psychologickou poradnu nebo zdrojové fotky hráčů Dukly na line-up před zápasy. Především chci do portfolia dávat svoje projekty, které fotím ve volném čase. Tam jsem všeho pánem já a vím, že výsledek bude alespoň z 90 procent to nejlepší, co dokážu vyprodukovat. Samozřejmě, že na vlastní projekty a na úpravu vlastních fotek nezbývá tolik času, takže to kolikrát stíhám jen tak tak před půlnocí. Je to pro mě ale skvělá výzva a motivace. Zároveň se díky tomu, že přidávám fotky takhle pravidelně, můžu dostat k novým a zajímavým lidem nebo zakázkám.

Pořádáš také workshopy pro ostatní fotografy. Dneska se za objektiv může postavit v podstatě každý. Co bys doporučil začínajícím fotografům? Čeho by se třeba měli vyvarovat, co by naopak měli ctít?
Toho je tolik, co by se dalo poradit nebo doporučit. Určitě je dobré si na začátku nastudovat nějaká pravidla, protože když je znáte, je snazší je porušovat a být originální (úsměv). Zásadní věc, kterou bych ale doporučil, je tato – buďte sebekritičtí, mějte soudnost, buďte slušní. Existuje spousta rádoby fotografů, kteří nedělají vůbec dobré jméno ani sobě ani svojí práci a svým klientům za peníze odevzdávají kolikrát až ostudné fotografie. A to dokonce i ze svateb, což je událost, která se nedá zopakovat, když se fotky nepovedou. Odevzdávejte svým zákazníkům takové fotografie, jaké sami chcete mít v albu. Pokud takové neumíte, věnujte se ještě chvilku sobě, zdokonalování a vzdělávání.

Co plánuješ v nejbližší době za focení, projekty?
V nejbližší době žádné větší fotografické projekty nemám v plánu. Uvidíme, co mě napadne v průběhu roku. Mám ale v plánu daleko více workshopů a kurzů než loni, a dokonce i nějaké větší a zajímavější události, tak doufám, že budou mít úspěch. Já se na ně už moc těším.

Co fotíš nejraději? Podle fotek by se dalo říct, že ženy.
Podle portfolia to tak může vypadat, ale nejraději fotím příběhy a emoce. A je jedno, jestli je zrovna na snímku slečna, novomanželský pár, talíř s dobrým jídlem, scenérie s horami anebo produkt.