Mladík, který prošel psychiatrickou léčebnou, krátce pobyl v monastýru (pravoslavném klášteře), a než začal veřejně svůj básnický talent prezentovat, vycházel do společnosti jen zřídka. Po domě má rozházeno spoustu sešitů a na nich jednotlivé verše. Ty pak spojí v báseň. Jeho poezii mohou lidé slyšet i v podání jihlavského herce Stanislava Gerstnera na kanálu youtube.com nebo při veřejných čteních v Jihlavě. Na vydání své první sbírky nashromáždil Marek Hon peníze od příznivců poezie prostřednictvím internetu.

Co je tématem vašich básní?
Většinou pocity, pochody mysli nebo reflexe skutečnosti. Dvakrát v životě jsem se ocitnul v psychiatrické léčebně, proto se také má sbírka jmenuje Diagnóza. Prostředí léčebny znám moc dobře. To, co se tam děje, je děsně zajímavé. Lidé, když tam jsou, tak se úplně otevřou… Za těmi mřížemi se cítí v bezpečí, nebo na mě to tak působilo, a pak řeknou o svém životě úplně všechno. Člověk se dozví o lidech hrozně moc, když poslouchá.

Začal jste psát v léčebně?
Ne, už v dětství z nějaké vnitřní potřeby, bylo mi to sympatické. Docela mi to odsýpalo, ale nevím, jak moc to bylo dobré… V období dospívání jsem měl často opilecké eskapády. Hodně jsem pil, a to se také promítlo do těch básniček. Inspiroval jsem se i muzikou a psal hlavně o tom, co mě štve.

Básně z této doby jste nějak reprodukoval?
Zhruba v osmnácti letech jsem měl první veřejné čtení. Pak následovala řada dalších. Jedno se uskutečnilo i s Ivanem Martinem Jirousem, Magorem. Byly tam i jiné legendy jako Dáša Vokatá a Jim Čert tam také blbnul.

A někde jste už publikoval?
Chtěl jsem to pustit do jednoho časopisu pro začínající autory poezie, ale nakonec jsem to nedal do kupy. Teď jsem si ale předsevzal, že než mi bude třicet, musím vydat alespoň jednu sbírku, abych se posunul zase dál. Dřív jsem i některé básně rozebíral s básníkem Norbertem Holubem, ale pak se přestěhoval do Brna. Předtím mi hodně pomáhal.

Co to znamená - rozebíral?
Vypadalo to asi tak, že jsem něco napsal a dal mu to přečíst. On nad tím seděl a jen tak pokyvoval. Občas něco řekl a občas radši nic neřekl… (smích) To značí, že mu to nesedí.

Pomáhá vám tvorba vypsat se z vlastních problémů?
Ano, na jednu stranu to je určitá terapie. Mám vnitřní potřebu psát.

O čem je sbírka Diagnóza?
Je to výběr z básní, které jsem vytvořil za posledních deset let. Myslím, že jsem se v blázinci setkal s věcmi, se kterými ostatní neměli možnost se potýkat. A moje básně mohou tuto zkušenost zprostředkovat i ostatním. Představuji si, jak bych některé věci prožíval já, a o tom píšu.

Myslíte, třeba jak byste prožíval nějakou duševní chorobu?
Také. Nebo i to, jak se cítí člověk, který přijde z elektrošoků, a podobně. Když jsem pak vyšel z blázince, tak jsem byl v takové zoufalé situaci. Vždycky jsem byl věřící, proto jsem tenkrát odjel do monastýru. Tam jsem byl jen krátkou dobu, ale také mi tam ledasco došlo. Jezdím také pravidelně do Řecka, hledat inspiraci. Do mých básní se ale nepromítá víra, na to k ní mám moc velký respekt.

Jak tvůrčí proces vypadá, sednete si za stůl a napíšete báseň?
To vůbec. Po domě mám spoustu sešitů a pořád si zapisuji, co mě napadá, protože než bych přišel k počítači, tak bych to zapomněl. Pak to s odstupem přepíšu a často se k tomu vracím, aby tam nepřebývalo žádné slovo. Jednu báseň přepracuji několikrát. Sešity nosím i u sebou.

Myslíte si, že dnes lidé poezii vyhledávají?
Těch lidí, co se jim poezie líbí, je možná málo, ale zase si nemůžou pomoct, takže tu vždycky budou. Zdá se, že to nikoho nezajímá, ale ze své zkušenosti vím, že někteří lidé mají v sobě určitou citlivost, a když se k nim poezie dostane, tak je to zaujme. Je jedno, z jaké společenské vrstvy jsou nebo co dělají.

Píšete jenom poezii?

Je to pro mě základ, i když zkouším i prózu. Teď pracuji na jedné krátké divadelní hře a textech písní, protože mě oslovila jedna kapela. Básně se snažíme s hercem Stanislavem Gerstnerem 
a dalšími ztvárnit i prostřednictvím videa a přiblížit je tak lidem, kteří nečtou. Pořádáme i veřejná čtení.

Máte nějaké vzory?
Snažím se moc nečíst české autory poezie, aby mě nenapadali jejich verše, což se stává. Mám rád například Karla Čapka, Otokara Březinu nebo Ivana Blatného. Mezi mé oblíbené zahraniční spisovatele patří například Wilde, Baudelaire, Charms nebo Hemingway.

IVANA HOLZBAUEROVÁ