Miloš Nedbal jako profesor franštiny Šeda v legendárním snímku Cesta do hlubin študákovy duše pečlivě artikuluje, když nabádá třídu: „Učte se mi ta slovíčka!" (A vzápětí „šejku" Peterkovi, jenž si čte pod lavicí Žlutého ďábla, vytrhne rodokaps z rukou.)

Jistě, ke zvládnutí francouzského – i jakéhokoli jiného – jazyka jsou slovíčka důležitá. Jazyk beze slov jaksi není jazykem. Jenže naučit se – alespoň obstojně – cizí řeč, to obnáší mnohem víc než pouhé shromažďování slovíček v paměti.

Takoví apoštolové to měli snadné: Stačilo jim sedět a čekat na „hukot z nebe", načež se ukázaly „jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich" – všichni okamžitě „začali mluvit jinými (cizími) jazyky…" (Skutky 2, 1-2) Kdyby to bylo tak jednoduché – a bezpracné… Obvykle však trvá roky, než se člověk (jakoukoli) cizí řeč pořádně naučí. Je to běh na dlouhou trať – byť občas může pomoci i nějaký ten intenzivní rychlokurz.

Česko není žádnou velmocí přes jazyky. Tedy řeči se tu vedou, ovšem hlavně v češtině.

Celá polovina obyvatel ČR hovoří pouze svou mateřštinou. A to je bída. I s přihlédnutím k tomu, že třeba v používání a ovládání angličtiny, jež je světovým dorozumívacím jazykem, patří Češi vůbec k nejhorším zemím v Evropě. Dokonce Bulhaři nebo Rumuni komunikují anglicky lépe…

"Do you speak English?"

(Mluvíte anglicky?)

„Sprechen Sie Deutsch?"

(Mluvíte německy?)

„Parlez-vous français?"

(Mluvíte francouzsky?)

„¿Habla usted español?"

(Mluvíte španělsky?)

(Mluvíte rusky?)

Jak byste zareagovali? Odpověděli byste kladně aspoň na jednu z těchto otázek? Hned na tu první? Či na druhou? Nebo snad dokážete konverzovat v ruštině?

„Do you speak English? Sprechen Sie Deutsch? Par-
lez-vous français?…" Znáte tu anekdotu – právě takhle, v několika jazycích, oslovuje cizinec dva policajty, které potká na ulici, ale ti jen nechápavě vrtí hlavou. Cizinec to vzdá, a odchází. Mladší z policajtů po chvíli povídá kolegovi: „Neměli bychom se taky naučit nějakou tu cizí řeč?" A druhý policajt suverénně opáčí: „To nebude nutné. Viděl jsi to přece, ten chlap uměl tolik jazyků, a bylo mu to k něčemu? Nebylo."

Začít. A chtít

Ne každý dospělý člověk – jako ten policajt z vtipu – k životu cizí jazyk potřebuje…

Ne každý má potřebu umět mluvit alespoň jedním světovým jazykem.

Ale když už někdo – bez ohledu na věk – tuto potřebu pocítí, pak má spoustu možností, jak se cizí řeč (na)učit.

A záleží jen na něm.

Předně se – začátečník i zájemce více či méně pokročilý – může zapsat do jazykové školy. Nejlépe do takové, kde vyučují podle metody, jež mu individuálně „sedne". To ovšem něco stojí.

Levnější je vkročit do knihkupectví. Ta jsou dnes plná jazykových učebnic. Platí úměra, že z nejlepších knih se dá základům jazyka naučit za tu – relativně – nejkratší dobu. To znamená: Pořídit si nejkvalitnější učebnici gramatiky, ten nej slovník a pro jistotu i výuková CD či DVD.

A nejen ti, kdož nehodlají investovat ani stokoruny do knih, si mohou vybrat z bezpočtu online jazykových kurzů na internetu.

Vlastně jde o jediné. Začít. Začít a chtít. „Jako u všeho je tu důležitá, ne-li vůbec nejdůležitější motivace. Motivace a    ochota pravidelně na sobě pracovat," říká Uwe Rademacher, německý lektor. Už dvanáct let žije v Jihlavě, kde vyučuje němčinu a angličtinu. „Kdo ví, co chce a proč to chce, ten bude vždy postupovat mnohem rychleji než člověk, který sice přijde na lekci, ale jinak se během týdne do knížky ani nepodívá," dodává Rademacher.

Podobně mluví i Kamila Komzáková z jazykové školy U Pivovaru v krajském městě: „Základem je správná motivace a chuť. A to platí všeobecně. Ať už se jedná o klienta, který se učí soukromě, 
nebo o zaměstnance, jemuž firma zaplatí kurz, protože v práci potřebuje komunikovat v cizím jazyce. Lidé by si však měli dávat reálné a postupné cíle. Cizí řeč se nedá zvládnout hned a  na jeden zátah."

Receptů, jak na to, čili jak se úspěšně naučit anglicky, německy, francouzsky, rusky i jinak, se nabízí mnoho… Koláče se však nikdy neupečou samy, bez předchozí práce.

Na druhou stranu existuje několik obecných a pro-věřených zásad, které stojí za zapamatování a dodržování. (Některé z nich už na tomto místě byly zmíněny.)

– Musíte mít motivaci.

– Vyberte a kupte si dobré učebnice (CD, DVD).

– Začněte pomalu.

– Buďte pracovití .

– Mějte řád, zvykněte si na pravidelnost.

– Učte se tak, aby vás to bavilo.

– Ve volných chvílích si opakujte slova a věty.

– Čtěte knihy v cizím jazyce, sledujte filmy a seriály, čtěte internetové zprávy.

A tak dále.

A tak podobně…

„Ideální je, když si člověk studium jazyka patřičně zpestří, když se neučí jednostranně. Ono je potřeba jak mluvit, věnovat se gramatice a číst, tak i třeba na internetu sledovat a poslouchat filmy nebo seriály v originálním znění," potvrzuje Uwe Rademacher.

„Taková kombinace více věcí a přístupů k jazyku hodně pomáhá. Navíc vyučovací hodiny nejsou všespásné, rozhodně je nutné pracovat i mimo školu," souhlasí Kamila Kozáková.

Tak do práce.

One, two, three. Eins, zwei, drei. Uno, duo, tre.

Raz, dva, tři.

Začněte.

ROMAN STREICHSBIER