Seniorům nebo lidem se zdravotním znevýhodněním, kteří se cítí sami a nepotřební, dělají dobrovolníci společnost. Každý týden je navštíví, popovídají si, jdou na procházku nebo třeba luští křížovky. „Jsou spolu jednou za týden, většinou hodinu nebo dvě,“ řekla Marie Kárová a dodala: „Je krásné, že mladí lidé mají touhu zadarmo pomáhat, i když sami mají dost jiných povinností.“

Pocitům dobrovolníků dobře rozumí. Sama totiž i přes svůj nízký věk již v minulosti působila jako pečovatelka v Německu. Celkem byla v pěti rodinách. „Starala jsem se o seniory a vždycky jsem se snažila, aby byli po psychické i fyzické stránce spokojeni. Chtěla jsem pro ně udělat všechno, jezdila jsme s nimi do kostela, do hospody i na festivaly. Byli tak šťastní a jejich vděčnost mi tu péči vracela,“ vzpomíná s úsměvem.

A v podobném duchu pak hovoří i sami dobrovolníci. „Dobrovolnictví mi pokaždé přinese mnoho nových pocitů, myšlenek a zkušeností. Pomáhání druhým mě naplňuje, dodává mi energii a pocit radosti,“ uvedla například Káťa Žahourková, která ve svém volném čase navštěvuje seniorku.

„Cítím se šťastná, když dokážu vykouzlit úsměv na tváři druhého člověka,“ prohlásila.

Po náborech na jihlavských středních školách probíhajících v září a říjnu se stalo mnoho dalších mladých lidí dobrovolníkem. Za měsíc a půl přišlo do Centra pro rodinu Vysočina více jak 65 zájemců. „U nás jsou otevřené dveře dokořán pro každého. Ráda bych přivítala dospělé dobrovolníky,“ usmála se koordinátorka dobrovolníků.

Centrum pro rodinu Vysočina uvítá, pokud zájem o návštěvy projeví další lidé z řad široké veřejnosti, kteří znají opuštěné seniory.