Na ústředním hřbitově, u rybníka, na střeše či v cukrárně. To vše jsou netradiční místa, kde se koncem léta v Jihlavě promítají dokumenty.

Jde o projekt Živé kino, který slouží k tomu, aby se milovníci dokumentárních filmů naladili na blížící se Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava, který letos navíc oslaví dvacáté narozeniny. „Vybrali jsme pět filmů z toho nejlepšího z české nedávné dokumentární tvorby," vyjádřila se mluvčí festivalu Jitka Lanšperková.

Včera se konala první z projekcí, a to na hradebním parkáně v ulici Matky Boží, před sebou má tedy Živé kino ještě stále čtyři snímky.

Zítra přiveze Kristýna Bartošová na ústřední hřbitov svůj film o rázném dietologovi, jenž popírá válečné zločiny v bývalé Jugoslávii, s názvem Nebezpečný svět Rajka Dolečka. „Režisérka za film získala Zvláštní uznání poroty v soutěži filmových debutů na devatenáctém ročníku festivalu," pověděla Lanšperková.

I další film z Živého kina získal Zvláštní uznání jihlavské poroty, tentokrát v soutěži o nejlepší český dokumentární film, řeč je o deníkovém snímku Tomáše Kratochvíla Češi proti Čechům, ukazujícímu jeho soužití s Romy v sociálně vyloučené lokalitě na severu Čech. Projekce tohoto filmu se uskuteční v úterý 23. srpna na hřišti u penzionu Mahler. Ve středu 25. srpna pozve diváky do kavárny na střeše City Parku mladý dokumentarista Martin Kohout na projekci svého filmu Česká cesta o nelehké době kuponové privatizace. Živé kino pak v pátek 26. srpna u rybníka na Borovince završí Amerika, dokument o trampingu režiséra Jana Foukala a střihače Josefa Krajbicha.

Začátek projekcí je vždy ve 20.30, vstupné je zdarma a všech projekcí se zúčastní autoři uvedených dokumentárních filmů. Ve stejných dnech se koná i Živé kino v Praze.

Dvacáté narozeniny oslaví Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava v posledním říjnovém týdnu. Po Jihlavě jezdí už čtrnáctý festivalový trolejbus. Ten Jihlavany na jejich cestách po městě vybízí k zamyšlení, co a kolik si toho, obrazně řečeno, neseme na zádech. To je totiž tématem letošního ročníku festivalu.

„Jde o metaforický výjev, který parafrázuje některé z motivů uplynulých festivalových ročníků. Je obrazem paměti uplynulých let a proměny nálad a témat, které naše společnost řešila. Nejde ale o jasný pohled na minulost, protože ta je stále v pohybu," řekl ředitel festivalu Marek Hovorka.