Koronavirová pandemie a protiepidemické opatření se na lidech odráží ve třech příznacích. „Jsou jimi strach, úzkost a deprese. Vyvolává je v podstatě každá obava z nějaké nemoci, ale u pandemie je ten efekt výrazně větší. Obzvlášť v případech, kdy lidé sledují úplně každou zprávu o Covidu. Mám mezi známými i takové, kteří mi každé ráno hlásí, kolik lidí zemřelo. Vždy jim říkám, ať to tak neprožívají a hledí si sami sebe. Tímhle se jen zbytečně trýzní,“ vysvětlil psychiatr Jaroslav Max Kašparů.
Jak se druhá vlna podepisuje na psychice?
* Příznaky: únava a vyčerpání, lidé cítí, že je toho na ně moc, konec je v nedohlednu, smutek, depresivní stavy
* Pomoc: Dle Kristýny Nekulové – zkusit se obrátit na někoho, komu může důvěřovat v podobných situacích
* Dle Jaroslava Maxe Kašpara – důležitá je prevence, vyhýbat se negativním zprávám, dodržovat pravidlo ruce, roušky rozestupy a především plánovat, a mít se na co těšit
Horší psychický stav u lidí potvrzují i v organizaci Střed, která na Vysočině provozuje linku důvěry pro děti i dospělé.
„Zaznamenali jsme více kontaktů už na jaře, přibyli hlavně klienti, kteří na naši linku volají úplně poprvé. Mnohé donutila právě současná situace,“ komentovala koordinátorka linky Tereza Nekulová.
Opakují se i problémy, se kterými se lidé svěřují. „Zmiňují, že se cítí unavení, vyčerpaní, je toho na ně moc a konec je stále v nedohlednu. Na lidi to má depresivní účinek. Možná i proto nám volá stále více nových klientů,“ přemítala Nekulová.
Současná situace je náročná i pro rodiče. „Je to pořád dokola. Skrze uzavření škol jsem musela jít na ošetřovné, zároveň ale nechci přijít o práci, takže se budeme s manželem střídat. Děti jsou z distanční výuky nešťastné, chybí jim spolužáci i to samotné chození do školy. Pro mě je to taky náročné, vymýšlet jim program na každý den, abych jim to aspoň trochu zpříjemnila. Večer toho mám kolikrát opravdu plné zuby,“ svěřila se maminka Jana Nováčková.
Na linku důvěry se v poslední době obrací i děti. „Překvapilo nás, že kromě dětí nás kontaktovali i dospívající, například šestnáctiletí. Dostali se do složité situace, kdy jsou zavření doma, nikam nemohou a s nikým neudržují kontakt. Přirozeně mají potřebu být v kontaktu s vrstevníky, navíc rodiče jsou často dlouho v práci. Odráží se v tom i fakt, že mnoho dospělých si řeklo, že mají už velké dítě a už to zvládne,“ popsala Nekulová.
Ani možnost homeofice není sto procentně ideální. „Já sice mohu zůstat doma s dětmi, ale bezproblémové to není. Synové mají distanční výuku, takže každý potřebuje svůj počítač a ideálně i svůj pokoj, aby se vzájemně nerušily. Do toho bych já měla ještě pracovat, což nemohu, protože přes můj počítač jsou děti na výuce. Práci pak doháním odpoledne a po večerech a zlobím se na děti, že nejsou zticha, což jim ale nemůžu mít za zlé, když jsou zavření a chybí jim kamarádi,“ řekla Eva Němcová.
Neexistuje všeobecný lék, který by lidem mohl zlepšit náladu. „Doporučuji prevenci. Vyhýbat se negativním zprávám, respektovat roušky, dvoumetrové rozestupy a mytí rukou. A především plánujme, ať máme něco před sebou a ne jen vidinu smrti. Jak uvádím ve svém Sedmeru roušek: Plánuj, přemýšlej a měj se na co těšit. Ono to těšení se na něco je svým způsobem také lék,“ doplnil Kašparů.
