Jeho první historka se datuje do roku 1969 nebo 1970, už neví přesně. Pamatuje si ale, že to bylo na MDŽ, tedy osmého března. „Já v té době vozil mléko z Žirovnické mlékárny do Hlinska, tam byla firma Průmysl mléčné výroby. Vzdálenost byla přesně sto kilometrů,“ říká úvodem Jaroslav Hájek.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Ten den od rána chumelilo a komplikace na sebe nenechaly dlouho čekat. V kopci u Štoků byly přes cestu maďarské kamiony a tak musel čekat v koloně. Ve večerních hodinách se Hájek do Hlinska dostal, mléko vypustil a pomalu se vracel zpátky. „Přibližně ve dvě hodiny jsem se dostal do Jihlavy, do ČSAD. Pomohli mi s naftou, která mi docházela a zbytek noci jsem tam prospal, byl jsem zmrzlý, tak jsem byl vděčný i za lavici v šatně,“ vybavuje si i po čtyřiceti letech.

Další den ráno počítal s tím, že se přes Kostelec, Batelov a Horní Cerekev vrátí do Počátek a pak domů. To ale nešlo, musel přes Pelhřimov a Žirovnici. V Počátkách nechal nákladní vůz a chtěl jet domů, autobus ho ale dovzel jen do Panských Dubenek. „Cestu do Kališť přede mnou prohrnul pásák a já šel pěšky, domů jsem došel asi v deset hodin večer. Byl jsem zmrzlý a unavený,“ říká.

Další nezapomenutelná služba ho čekala o pár let později. Na Silvestra 1977 bylo totiž plus deset stupňů, na Nový rok 1978 teplota spadla na mínus dvacet a v jindřichohradeckém ČSAD řidiči nenastartovali auta. „My měli v Počátkách auta taky na dvoře, ale byla tam služba, která je v noci natáčela, v Hradci ne,“ vysvětluje Hájek. „Svoz mléka pro Jindřichohradeckou mlékárnu jsme jezdili do půlnoci,“ dodává. Druhý den přitom musel znovu za volant, v JZD neměli kam mléko dávat. Trambus, se kterým pro mléko jezdil, měl nádrž na osm tisíc litrů.

Pamatuje si, že Okresní výbor KSČ tehdy situaci řešil rázně a zajistil v Jindřichově Hradci garážování techniky. „My jsme ale do konce, co jsem jezdil, do roku 2002, pořád stáli venku,“ mávne nad situací rukou Hájek. Přiznává ale, že nebylo dvakrát příjemné sedat do vymrzlého auta. „Zima tu byla tvrdá, jak jsme pod Javořicí, nebylo to nic lehkého a to platí v podstatě pořád. Zima nám nic neodpustí,“ uzavírá své povídání vitální senior, známý i jako textař.