„Helenínský továrník Löw, to byl takový mecenáš, takový menší Baťa. Stavěl sociální byty, školku, poštu. Helenín zkrátka pozvedl," řekl již dříve předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák.

Löw se v roce 1867 teprve jako osmnáctiletý seznámil s moderní textilní výrobou v Anglii, Francii a Belgii. Po návratu přebudoval a zmodernizoval staré provozy 
v Heleníně a Malém Beranově. Továrny vybavil moderními stroji. Ze závodů 
v Heleníně a Malém Beranově vznikl jeden z největších textilních podniků ve střední Evropě zaměstnávající více než dva tisíce dělníků. Produkce se později rozšířila také o módní zboží a dámskou konfekci, největší zisky však firmě přinášely dodávky pro armádu. Svého času pokrýval Löwův podnik celých 32 procent vojenské potřeby sukna 
a přikrývek v Rakousko-Uhersku. Zároveň úspěšně exportoval své výrobky na Balkán, do Orientu, Austrálie a Jižní Ameriky. Měl vlastní plynárnu a od roku 1918 i elektrárnu, která proudem zásobovala nejen textilky, ale také velkou část Jihlavy.

Tehdejší tovární osada 
v Heleníně se rozrostla na sídlo se 448 obyvateli a 80 budovami, z nichž 21 bylo továrních. Byla zde zřízena škola, kaple, pošta, telegrafní úřad a tak dále. V roce 1919 nechal k tovární budově přistavět rodinné sídlo v podobě neogotického křídla s rytířským sálem.

Součástí Löwova majetku byl kromě jiného i velkostatek v Henčově s rozsáhlými lesy. Na okraji lesa poblíž velkostatku se rozhodl Karl Löw postavit své nové příměstské sídlo, další dům pro správce velkostatku a takzvanou Elsinu bránu do henčovské obory.

Helenínský Baťa Jan Karl Löw se narodil 28. května 1849 v Brně a zemřel 19. dubna 1930 v Jihlavě, národnost měl německou. Své oficiální bydliště měl v Heleníně v Hálkově ulici. Měl dvě ženy a celkem osm dětí. Jeho hrob se nachází na jihlavském ústředním hřbitově.