Sladký čas zdánlivého lenošení o prázdninách se studenti dle možností a vlastní vynalézavosti snaží alespoň zčásti proměnit ve zdroj sice krátké, ale o to víc ceněné ekonomické soběstačnosti. Jistou cestou, jak přijít k penězům, jsou letní brigády. O svém finančním kreditu do nadcházejícího školního roku má zatím jasno sedmnáctiletý student státního Gymnázia Jihlava Jan Palán z Jihlavy. Jednu prázdninovou brigádu má za sebou, na druhé vydrží pracovat až do konce prázdnin. Mezitím si dal letní tábor základní umělecké školy. V kempu v Meziříčku procvičoval hru na klasickou kytaru.

Rovnou se zeptám, k čemu vydělané peníze využijete?
Moc jsem nepřemýšlel nad tím, za co je utratím. Myslím, že peníze mi budou postupně mizet jaksi samy od sebe. Plán, do čeho je investovat, zatím nemám, ale je dobře nějaké mít. Už proto, že rodiče vědí, že mám nějaké svoje prostředky, které jsem si vydělal vlastní prací.

Práci jste si sháněl čistě pro peníze?
Asi nejvíc pro peníze, protože v mém věku se hodí mít nějaká vlastní řekněme aktiva. Ale nejen proto. Na mojí první letošní prázdninové brigádě bylo příjemně a byl tam superkolektiv, samí bezvadní lidé. Vyváželi jsme na statku na Pelhřimovsku suť, oklepávali omítky, ze sklepů vyváželi hlínu, aby se daly odvodnit, sekali trávu, sušili seno a podobně. Udělala se tam spousta práce a bylo tam krásně. Když jsou někde pohromadě superlidi, bývá ten pobyt obyčejně také super.

Jak člověk přijde k takové brigádě?
Znám se s panem majitelem statku, už loni jsem tam pracoval poté, co jsem se o brigádě dozvěděl od kamaráda. Každý, kdo tam byl před rokem, má pro přijetí plus. Mně se sešly samé plusy, přihlásil jsem se a byl jsem tam, kam jsem se chtěl dostat.

Můžete přiblížit svoji první prázdninovou pracovní akci?
Majitel koupil statek před dvanácti lety jako ruinu a postupně jej dává do pořádku. Na léto si zve brigádníky. Už to tam vypadá dobře a za rok za dva bude hotovo. Vydělal jsem pár tisíc korun, k tomu brigáda byla s ubytováním i se stravou. Shrnul bych to asi tak, že to byl dobrý pracovní tábor blízko domova.

Koncem prázdnin skončíte druhou vaši brigádu v Prádelnách a čistírnách Jihlava. Co tam děláte?
Všechno možné, podle toho, kam mě pošlou. Skládal jsem ručníky, župany, nebo naklepával povlaky polštářů. Když dorazila zásilka z Kosteleckých uzenin, zapínal jsem pracovní blůzy. Dělám to, k čemu mě přidělí.

Jak se vám tam práce líbí?
Moc se mi nelíbí, ale poznávám i to, co bych v životě nechtěl dělat. Nešel jsem tam s očekáváním, že mě čeká něco skvělého. Práce není složitá, ale musí se u ní stát. Když tam člověk dělá, zvykne si. Pracují tam většinou ženy, které řekněme to slušně, z velké části mezi sebou drbou.

Mezi dvěma brigádami jste si dal relaxaci na kytarovém táboře. Jaké to bylo?
Skvělé. Kytarový tábor v kempu v Meziříčku vedli dva učitelé ze Základní umělecké školy Jihlava. Nejezdí nás moc, ale vždycky je to pohoda. Letos jsem tam byl po čtvrté. Tábor není moc známý, ale mně se tam líbí.

Má tábor něco, co jinde není?
Je to bývalý pionýrský tábor. V jídelně upoutá deska s nápisem Postaveno k 25. výročí socializace vesnice. Myslím, že se tam od té doby moc nezměnilo, ale nebuďme kritičtí, je tam hezky a navíc tam dobře vaří.

Co se vám v táboře nejvíc líbilo?
Krásné prostředí, panuje tam naprostá pohoda. Spí se v chatkách po čtyřech pěti postelích. Tábor má velikou jídelnu a několik kluboven, ve kterých hrajeme. V kempu je rybník a hned u něho les. Letos se nás sešlo koncem července v táboře asi deset mladých účastníků.

Co jste cvičili se spoluhráči na kytaru?
Týden jsme hráli věci asi jako v souboru v Jihlavě, rozdělené do čtyř hlasů nebo jinak. Hrála se klasika v souboru i úpravy popových a jazzových skladeb. Děláme i něco se zpěvem. Vždycky na konci běhu pořádáme koncert pro naše sousedy táborníky.

Kdy jste se dostal ke kytaře?
Začal jsem s ní v základní umělecké škole poté, co se mě rodiče v první třídě zeptali, na co bych chtěl hrát. Mně se kytara líbila, a tak jsem si ji vybral. Myslel jsem, že se rychle naučím akordy a budu hrát písničky, jenže u klasické kytary je to jinak. Nejdřív mě čekala cvičení hráčské techniky dvěma, třemi prsty a žádné akordy. V jednu chvíli jsem chtěl s hraním docela skončit.

Přišel osudový zlom?
Přišel. Moje dětská skepse trvala pár týdnů, ale jak jsem poznával, že už umím něco zahrát, kytara mě docela pohltila. Dnes je to moje největší hobby.

Kromě klasické kytary hrajete basovou kytaru. Jak dlouho?
Asi čtyři roky. Před třemi čtyřmi lety začala generační obměna rockové kapely v hudebce a vykrystalizovala do formace, kde hraji basovku. Naše kapela se jmenuje 4CHAIR. Název jsme nechali v jednotném čísle. Název neznamená Čtyři židle, ale Pro židli.

Jak vám skupina hraje?
Asi nikdy nebudeme obsazovat první příčky hitparád. Každá skupina je tak dobrá jako její nejslabší článek. Ale ne že by se nám nedařilo, zkoušíme, hrajeme, vystupujeme.

Kde jste s kapelou v poslední době koncertovali?
V únoru jsme hráli na plese ve Velkém Beranově. V červnu byla zatím naše největší akce, hráli jsme na Heulose v amfiteátru jako předskokani hlavního večerního koncertu pražské kapely Laura a její tygři. Mimo to jsme samozřejmě odehráli dost menších koncertů.

Hrajete v sedmnácti klasiku i modernu. Myslíte, že by vás hudba jednou uživila?
Abych byl virtuosem na klasickou kytaru, na to určitě mít nebudu. Samozřejmě bych rád hrál klasiku nebo modernu s nějakou dobrou kapelou. Náhoda někdy svede dohromady dobré muzikanty a těm se pak daří pochopitelně skvělé věci. Ale spíš se přikláním k tomu, že muziku budu dělat pro zábavu.

Co posloucháte za muziku?
Většinou to jsou rockové věci, ale nejsem vyhraněný. Pustím si pop, ale poslechnu si i klasiku. V mojí generaci se moc neposlouchá třeba Mozart, Beethoven, Smetana, Dvořák a jiní klasici, ale já si je čas od času rád pustím.

Co máte nejraději z rockové hudby?
Asi to bude nejoblíbenější britská skupina Muse. Jsou hodně dobří. Dají se trochu přirovnat ke Queen. Pak mám určitě rád americké Red Hot Chilli Peppers. Nedávno jsem narazil na českou kapelu A Banquet, ti mi připadají hodně talentovaní. Z českých kapel mám rád Kryštofa, je to v současnosti s přihlédnutím k jejich poslednímu albu asi nejvýraznější domácí skupina.

Co budete dělat po škole?
Přesně tu otázku si také kladu. Mám dva roky do maturity. Baví mě dějepis, ale ten bych si chtěl nechat jako koníček. Když bych se měl rozhodnout hned, dal bych se na práva.

A co vaše hudba?
Vím naprosto jistě, že při vysoké škole bych chtěl studovat konzervatoř. Asi bych se nechtěl živit jako učitel hry na kytaru. Ale zase na druhé straně je lepší živit se hudbou než pracovat v prádelně, to docela jistě.

Myslíte si, že z vás mají rodiče radost?
To nevím, ale čím víc mám let, tím víc počítají s tím, že jsem samostatný. To je dobré, protože mám víc volnosti. Moji rodiče jsou oba praktikující věřící katolíci a já jdu v jejich šlépějích. Dost lidí to asi nebude chápat, ale víra je pro mě určitý dar a jistota.

STANISLAV JELÍNEK