Jak často se takové soutěže pořádají?

Dá se říct, že každý víkend. Pokaždé někde jinde. V republice se jezdí takových šest možná sedm hodně velkejch šampionátů.

Je takový koníček na Jihlavsku populární?
Spadáme pod Tábor, ale máme trať v Havlíčkově Brodě, teď vyrostla i v Kněžicích a pojede se třeba ještě ve Světlé nad Sázavou.

Jaká je hodnota jednoho autíčka?
To je hodně pohyblivé. Dá se říct, že tam můžeme mít hodnotu v základu, kdy si člověk chce jen tak zablbnout na asfaltu normálně před domem nebo na parkovišti. Takové auto vyjde tak na šest tisíc. Ale na závodech se vyskutují i auta v hodnotě padesát tisíc. Tak běžně ale bývá kolem těch patnácti, když chcete jezdit na nějaké úrovni.

Jak se s takovým modelem zachází?
Zachází se s ním jak s normálním autem. Musíte dělat údržbu, starat se.

Jak dlouho trvá, než se jezdec pořádně vytrénuje?
Vyloženě vytrénovat, to si myslím, že nejde nikdy, ale na dobrou úroveň se dá dostat tak za dva roky. Když člověk jezdí a snaží se. Aute je prostě takový miláček.

Jak dlouho se koníčku věnujete?
Čtyři a půl roku. Propadl jsem tomu hodně brzo. Ještě studuji, takže ze začátku nebyly peníze. Pak jsem koupil první auto a teď už mám třetí.

Je to asi drahá zábava…
Tečou do toho peníze. Přítelkyně nadává, že do autíčka teče víc peněz než do ní. (smích) Ale podporuje mě, když jí řeknete tlumič nebo olej do tlumičů, tak ona vám řekne, jaké si tam máte dát číslo. Jsme tím zapálení všichni.

Kolik času vám koníček zabere?
Nedá se jezdit denně. Ale člověk by to potřeboval, aby se dostal na velkou úroveň. Musí ho to prostě bavit. Občas vás chytne nerv, a nejradši byste s autem hodil, ale to nemůžete. Bylo by to hodně drahé. (smích)