Muzeum Vysočiny Jihlava, pod které hrad spadá, v těchto dnech hledá jejich nástupce. Zatím se přihlásilo asi 70 zájemců, lidé se mohou o netradiční práci ucházet do poloviny ledna.

„V roce 2015, po skončení turistické sezony, chceme s manželem odejít do důchodu a odstěhovat se do Telče," potvrdila Vaníčková.

Nástupce Vaníčkových budou v muzeu vybírat za několik týdnů. Kastelán musí podle ředitele muzea Karla Malého splňovat tyto požadavky musí být komunikativní, musí umět jednat s lidmi a musí mít dobré organizační schopnosti. „Žádné striktní požadavky, například na vzdělání, nemáme. Hlásí se široké spektrum zájemců. Zatím je jich asi sedmdesát. My si vybereme asi deset uchazečů, z nichž pak vzejde nový kastelán. Obsadit samozřejmě musíme také místo údržbáře," uvedl Malý. Podle něj by bylo ideální, kdyby se opět jednalo o manžele, kteří by případně na hradě bydleli, ale v muzeu počítají s různými variantami toho, jak to bude v příštích letech fungovat.

Život a práce na hradě uprostřed lesů na první pohled vypadá velmi romanticky. Jaké to je ale ve skutečnosti? „Výhodou je, že mohu pracovat samostatně podle vlastního denního harmonogramu a uplatnit v práci i své koníčky. Pracuji v malém kolektivu lidí, které si sama vybírám. Výsledky práce většinou kladně a bezprostředně hodnotí návštěvníci," vysvětlila Vaníčková.

Vaníčkovi ale moc dobře vědí, že život na hradě má také celou řadu nevýhod. Bydlení mezi kamennými zdmi není zrovna moc pohodlné. Nejvíce práce je o víkendech a letních prázdninách, kdy mají ostatní volno. Kastelán na Roštejně se neobejde bez auta a řidičského průkazu. Problémem se stává také občasný výpadek elektřiny. „Starostí o hrad se nikdy nezbavíte. V létě se nevyhneme pracovnímu přetížení a únavy z lidí, v zimě někdy bojujeme se samotou. Výhody však převažují nad těmito nevýhodami," doplnila kastelánka.

Ta po osmnácti letech na Roštejně začíná pomalu bilancovat. A podle svých slov je ráda, že se podařila celá řada věcí. Například se zvýšila návštěvnost hradu, povedlo se vylepšit expozice, opravit části hradu nebo zavést řadu kulturních a společenských akcí, včetně pořádání svatebních obřadů. Jako největší odměnu za všechnu práci pak Vaníčková bere pochvalu od spokojených návštěvníků.

„Na této práci mě baví téměř všechno. Od průvodcování přes práci s expozicemi po pečování o sbírky a studování místní historie. Ale i nakonec pravidelné gruntování, včetně mytí 75 hradních oken, a stále přibývající administrativní práce se dá za notné pomoci ostatních lidí vždy zvládnout s elánem a úsměvem," zmínila Vaníčková, která má oblíbené heslo, které na hradě platí Co sám nevymyslíš a neuděláš, nemáš!

Manželé Vaníčkovi jsou tam od roku 1997. Jejich cesta na Roštejn nebyla úplně náhodná. Zdena Vaníčková v té době už přes pět let pracovala jako vedoucí telčské pobočky Muzea Vysočiny Jihlava a její manžel byl zámeckým zahradníkem na telčském zámku. Prostředí hradu dobře znali, jezdili tam za zábavou i pracovně vypomáhat. „Ještě než jsme se přestěhovali, manžel pro hrad dělal návrh na úpravu zeleně nádvoří a sám ji realizoval. Naše dvě děti už studovaly na středních školách, a dojížděly z internátů domů jen o víkendech," uzavřela Vaníčková.

ZUZANA MUSILOVÁ