První pozůstalí se vydali o Dušičkách poprvé navštívit své zemřelé na jihlavský hlavní hřbitov v roce 1869. „Nový desetihektarový hřbitov na západním okraji města byl založen roku 1868 místo zrušeného, ve městě se nalézajícího hřbitova při kostelíku sv. Ducha ve Smetanových sadech. Kolem založení nového byly veliké sváry a tahanice,“ uvedl v podkladech pro Adresář města Jihlavy v roce 1926 novinář František Patočka.

Nejtěžším kalibrem opozice bylo tvrzení, že nový hřbitov bude daleko od centra a pohřební průvody čeká předlouhá únavná cesta, na jejímž konci pohřeb blízké osoby účastníky smutečního průvodu takříkajíc dorazí. Městská rada v čele se zastupitelem a lékařem Leopoldem Fritzem (1813 - 1895) přitom okamžitě potřebovala nové pohřebiště, neboť hřbitov ve Smetanových sadech měl překročenou kapacitu.

Svatomartinský průvod v Jihlavě.
Průvod svatého Martina v Jihlavě nebude, kluziště a dráha pro běžkaře ano

Politici kolem dr. Fritze nevěděli, jak na opozici. Až městská rada spásným nápadem pověřila lékaře vypracováním posudku hřbitova ze zdravotního hlediska. „V bezprostřední blízkosti je chudobinec, dále pivovar, sklad cigaret, vojenská nemocnice a za ní všeobecná nemocnice. Pod úrovní hrobů je jíl. Voda prosakuje do překopané země, pak se hromadí a vytéká ze hřbitova směrem k vojenské nemocnici. Výtok v létě zapáchá,“ stojí v posudku.

Nevyhovuje předpisům

Svatojakubské anály z pera duchovního Oldřicha Meda popisují dále situaci: „Hřbitov existuje již 309 let a vezme-li se průměr úmrtnosti po 762 osobách, pak se může počítat, že v té půdě setlelo už asi 200 tisíc mrtvol, což znamená veliké hromadění organických látek,“ pokračuje text. Hřbitov je také přeplněn, takže mrtvoly se někdy musí exhumovat již po šesti, osmi letech. V žádném případě nevyhovuje předpisům, vydaným v létech 1783 - 1825,“ upřesňují Svatojakubské anály.

Výlov impozantního Štěpnického rybníka.
Ryby v kádích i na talíři. Výlov Štěpnického rybníka přilákal davy, podívejte se

Situace kolem nového pohřebiště při silnici na Pelhřimov se vyvíjela přesně podle záměrů dr. Fritze, organizátora mnoha změn k lepšímu. Ten si nakonec prosadil nad hlavním vstupem na hřbitov nápis v latině. V českém překladu „V Kristu zemřeli, skrze Krista radostně vstanou.“

Dr. Fritz se údajně shlédl ve veršících biblické Knihy moudrosti: „Zdáli se být mrtví, jejich smrt se pokládala za neštěstí, v pokoji však přebývají. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní.“ Na opačném pólu našel Leopold Fritz slova evangelisty Matouše: „Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ Právě uvedené texty bývají o Dušičkách čteny i v dnešní katolické liturgii.

STANISLAV JELÍNEK