Jak se blok žuly odpaluje a štípá, jaký je rozdíl mezi žulou a rulou nebo jak pečovat o kámen. I tyto zajímavosti o kamenictví zaujaly ve čtvrtek 25. května asi třicítku zájemců v lomu Granit Zedníček u Mrákotína, po kterém následovala návštěva místního muzea kamenictví.

Unikátní možnost nahlédnout do kuchyně jednoho z nejtvrdších řemesel se naskytla v rámci Týdne geoparků, mezi jejichž národní úroveň od zimy patří i Geopark Vysočina na Telčsku. A právě jeho území je geologicky cenné kvalitními nerosty. Kolem Mrákotína je celkem 20 lomů, dnes jsou funkční tři. Lom Mrákotín I je menší, je v provozu 15 let, dává práci asi sedmi lidem a na zevrubnější úpravy materiálu se odtud kámen vozí do sesterského lomu v Kamenné na Třebíčsku.

Exkurzi v lomu domluvil starosta Mrákotína Miroslav Požár. U lomu zájemce uvítal mistr Martin Macků. „Nebojte se, to je sousední lom za námi,“ směj se, když některé příchozí znejistil výbuch ve směru exkurze. Výklad na place začíná tím, že výhodou tohoto lomu je těžba proti kopci, takže se kámen nemusí tahat z hlubiny. Na rozdíl třeba od nemojovského lomu na Pelhřimovsku, odkud se vozí hlavně štěrk, se zdejší kámen tolik neláme, a proto je vhodný na bloky či dlažební kostky.

Pár zájemců si zkouší železný zvon, do kterého se zaměstnanci mohou schovat při odpalu. Martin Macků podotýká, že dnes se střelný prach odpaluje elektricky – už žádné zápalné šňůry z válečných filmů. Poté se blok porcuje na menší kusy, ale je třeba vědět, kam pneumatické kladivo s vidiovými vrtáky nasměrovat. „Po dvaceti letech práce v lomu i vy poznáte, kde má kámen léta,“ ukazuje těžko postřehnutelnou strukturu kamene.

Při jemnějším porcování přijde ke slovu i palice a klíny. „Zedníkovi se dívejte pod ruce, kameníkovi do zadku,“ vyslovuje Macků tradiční poučku bezpečnosti práce - kdo se totiž dívá zepředu, může dostat do oka odštěpkem z kamene či klínku. Při dotazu na normu mistr odpovídá, že denně je třeba rozbít tak šest tun kamene, úderníci zvládnou i dvanáct. Na závěr přibližuje práci štípačky na dlažební kostky, která je podobná štípačce na dřevo snad jen s tím rozdílem, že píst má tlak 300 atmosfér.

Zájemcům pak Martin Macků ukazuje rozdíl mezi žulou a rulou, vysvětluje přítomnost železa v žule a také nutnost kámen udržovat penetrací tak, aby se zalily póry a nezvětrával. „Čím je zrnitost menší a jemnější, tím je žula kvalitnější, ale také se pak hůř zpracovává,“ doplňuje. Zájemci si odnášejí suvenýr v podobě dlažební kostky, jeden starší muž cituje Michelangela: „V každém kameni je skrytá socha, jen ji objevit.“

Jan Mazanec